Furon patří do skupiny klíčových diuretik. Doba trvání léčby musí být stanovena lékařem a musí odpovídat typu a charakteru onemocnění. Furon je diuretikum, které je indikováno v případech, kdy je třeba dosáhnout okamžitého a neodkladného odvodnění. Během léčby Furonem se doporučuje pravidelně sledovat hladinu sodíku, draslíku a kreatininu v séru; zvláště pozorné sledování je vyžadováno u pacientů s vysokým rizikem rozvoje poruchy elektrolytové rovnováhy, nebo v případě významné další ztráty tekutin.
Nežádoucí účinky při dlouhodobém užívání
Zvýšenou pozornost při podávání Furonu je třeba věnovat pacientům s hypotenzí a také použití léku při výrazné hyperurikémii (zvýšená kyselina močová v krvi) nebo manifestní dně je možné jen v odůvodněných případech. U pacientů s jaterní cirhózou a ascitem (zvýšené množství volné tekutiny v dutině břišní) je nejlépe zahájit léčbu za hospitalizace, protože vlivem terapie může dojít k elektrolytové a vodní dysbalanci, a tím k rozvoji hepatálního kómatu. Ztráty draslíku, ke kterým během léčby dochází, je třeba hradit zvýšeným obsahem tohoto prvku v potravě, kombinací s diuretiky šetřícími draslík nebo substitucí draslíku. Množství dodaného draslíku by mělo přesahovat jeho ztráty diurézou. Při narůstající azotemii (množství nebílkovinného dusíku v krvi) a oligurii (snížená diuréza) je nutno léčbu furosemidem přerušit. Furosemid může vyvolat tinitus (pískání v uších) a může působit reverzibilně nebo ireverzibilně ototoxicky.
U manifestního diabetu může dojít ke zhoršení a u latentního diabetu k manifestaci této choroby.
Při dlouhodobém užívání furosemidu musí být pravidelně kontrolován kreatinin, kyselina močová, glukóza, kalium, natrium a kalcium v séru.
U pacientů léčených furosemidem, zejména u starších pacientů, pacientů užívajících další léky, které mohou způsobit hypotenzi, a u pacientů s jiným zdravotním stavem, který představuje riziko hypotenze, se může vyskytnout symptomatická hypotenze vedoucí k závratím, mdlobám nebo ztrátě vědomí.
Furon osahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Současné užívání Furonu se srdečními glykosidy zvyšuje jejich toxicitu vlivem hypokalémie a již při podávání běžných dávek se mohou objevit známky jejich předávkování.
Furon zvyšuje ototoxicitu aminoglykosidových antibiotik a cisplatiny (často je efekt ireverzibilní) a nefrotoxicitu některých cefalosporinů, aminoglykosidů, polymyxinů. Je-li zahájena léčba ACE-inhibitory u pacientů, kteří byli předtím intenzivně léčeni Furonem, může dojít k těžké hypotenzi a akutnímu selhání ledvin. Před léčbou ACE-inhibitory je nutno vyrovnat vodní a elektrolytovou rovnováhu.
Současné užívání Furonu s kortikoidy nebo laxativy vede ke snížení hladiny draslíku. V důsledku sodíkové deplece vyvolané furosemidem dochází k retenci lithia v organismu s rozvojem jeho toxických příznaků.
Furon může zvyšovat účinek kurareformních myorelaxancií, salicylátů a teofylinu a snižuje účinek presorických aminů, antidiabetik a antiuratik.
Furon je výhradně lék na předpis. Prodej bez předpisu v lékárnách není možný a jeho nákup přes internet nebo z neoficiálních zdrojů představuje vážné zdravotní riziko.
Samovolné užívání Furonu může vést k dehydrataci, rozvratu minerálů v těle a závažným komplikacím, zejména u starších osob nebo pacientů se srdečními a ledvinnými onemocněními.
Léčba je pouze podpůrná a spočívá v náhradě tekutin a elektrolytových ztrát. Často musí být kontrolována hladina sérových elektrolytů, acidobazická rovnováha a krevní tlak. Rovněž musí být zajištěna adekvátní drenáž močového měchýře u pacientů s retencí moči u hypertrofie prostaty.
Furon se po spolknutí rychle absorbuje a z podané dávky se vstřebá 75 % účinné látky furosemid. Furon podléhá first-pass efektu. To znamená, že dochází ke snížení jeho účinku tím, že část dávky je před vstupem do systémové cirkulace nejdříve metabolizována v játrech.
Absolutní biologická dostupnost ústy podaného Furonu se pohybuje mezi 62-67 %. Účinek se dostavuje již za 30 minut, vrcholí za 1-2 hodiny a přetrvává 6-8 hodin. Maximální koncentrace léku v krvi po spolknutí 40 mg furosemidu je 250 µg/l a je jí dosaženo za 1 hodinu. Po první hodině se z organismu vyloučí polovina účinné látky. Při zpomaleném nebo úplně zastaveném močení je tento čas značně prodloužen, a to až na 9 hodin. U léku Furon je stanoven distribuční objem na 170 až 270 ml na kilogram váhy pacienta. Jde o objem tekutiny, ve které se má lék rozptýlit. Délka účinku je prodloužena díky vysoké vazbě na plazmatické bílkoviny, která u léku Furon je cca 98 % a prodlužuje účinek až na 8 hodin. Furosemid se vylučuje v nezměněné formě hlavně ledvinami glomerulární filtrací a aktivní tubulární sekrecí. Malá část ho odchází ve změněné formě jako glukuronid. Zbytek (asi 10 %) se vylučuje játry přes žluč do stolice.