Zajímá vás téma TLAKOVÁ AMPLITUDA? Tak právě pro vás je určen tento článek. Krevní tlak je jednou ze základních fyziologických funkcí, jejichž normální činnost je pro zdravý život velmi důležitá. Hodnoty krevního tlaku se zcela přirozeně mění s věkem, v průběhu dne i pod vlivem různých okolních jevů. Obvykle s věkem výška stoupá, aby pak okolo šedesátého roku u muže a sedmdesátého roku u ženy zase mírně klesla. I přes tento fakt by se měl tlak po celou dobu držet ve zdravém rozmezí.
Co znamená nízký diastolický tlak
Diastolický tlak je dolní hodnota tlaku, kdy zrovna srdce netlačí krev do tepen, ale plní se samo další krví, než ji znovu vytlačí do oběhu, a v této době zároveň regeneruje své síly. Tato hodnota je udržována pružností tepenného systému, jakoby rezervní tlakové nádoby. Normální hodnota je 80 torrů a rozptyl 40–140. Přitom pod 70 se jedná o nízký tlak a přes 90 o vysoký, kdy organismus má, nebo se chová, jako kdyby měl, nadbytek vody.
Rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem je tlaková (tepová) amplituda. Druhé nižší číslo znamená diastolický tlak. Diastolický krevní tlak nemůže být nikdy vyšší než systolický krevní tlak. Nebezpečné je, že zpravidla u starších lidí, kteří mají nízký diastolický krevní tlak, ale vyšší systolický krevní tlak, je větší pravděpodobnost vzniku srdečního selhání než u těch s vyšší úrovní diastolického krevního tlaku. Diastolický krevní tlak byl a nadále zůstává závažný pro mladé lidi. Čím vyšší diastolický krevní tlak, tím vyšší riziko při srdečním infarktu, mrtvici a selhání ledvin. Jak lidé stárnou, diastolický tlak začne klesat a systolický krevní tlak začíná stoupat a stává se důležitějším. Rovněž zvýšení systolického krevního tlaku zvyšuje šance na infarkt, mrtvici či selhání ledvin. V minulosti se věřilo, že zvýšený diastolický krevní tlak je nejvýznamnější prediktor nepříznivých výsledků, ale nyní je známo, že významnější negativní dopad na člověka má zvýšený systolický krevní tlak.
Hodnoty krevního tlaku do 110/70 mm Hg
Běžný nižší tlak bývá vyvolán mechanickým působením, hormonálními příčinami, únavou, přiotrávením, uskřinutím nervů u páteře a podobně. Běžná je apatie, nechuť k vlastní aktivní činnosti, ale při donucení je obvyklé akceptování aktivity bez výrazné nevole. Charakteristické jsou chladnější končetiny, kyčle, bederní páteř, nos a povaha. Jde o menší opotřebení srdce, ale také obvykle o jeho menší výkon.
Hodnoty krevního tlaku do 90/ 60 mm Hg
Tyto hodnoty představují dolní hranici tlakových hodnot, při nichž člověk většinou ještě neupadá do bezvědomí. Jedná se o vliv různých příčin, například nedostatečná činnost štítné žlázy, hladovění, překyselení organismu, přidušení, podchlazení, přiotrávení, těžká únava, uskřinutí nervů krční páteře blokádou, šok a podobně. Psychickým projevem jsou deprese a trudnomyslnost. Vnějším psychickým impulzem se stav nevyřeší, jenom se přidá stres. Toto je obvykle stav, který již není bez léčení životaschopný. Jde však o normální hodnoty u dětí, záleží na stavu podle vývoje a velikosti.
Hodnoty krevního tlaku do 60/30 mm Hg
Člověk s takto nízkým tlakem, který způsobuje nedokrvení důležitých orgánů, pravděpodobně umírá. Dotyčný již není při vědomí. V tomto stavu ihned volejte záchranku. Připravte se na masáž srdce a dýchání z úst do úst, což jsou 2 vdechy a 15x masáž srdce stlačením hrudníku.
Jde o jehlové elektrody bipolární či multipolární, případně o tenký drátek či svazek drátků. Bipolární elektroda je složena z duté jehly, jejímž středem prochází izolovaný vodič, který před hrotem jehly vychází na povrch její stěnou. Kovové tělo jehly tvoří jednu společnou elektrodu a středový vodič druhou elektrodu.
Jehlová multipolární elektroda je konstrukčně totožná s bipolární s tím rozdílem, že středem vede (a na povrch stěnou vystupuje) hned několik vzájemně izolovaných vodičů. Multipolární elektrodou lze tedy snímat několik signálu na velmi malé ploše najednou. Speciální jehlovou elektrodou se snímací plochou 25 μm lze měřit signál z jediného svalového vlákna (pro metodu SFEMG).
Podpovrchové elektrody se zavádějí kolmo na osu svalu nebo podélně. Jehlovou elektrodu lze dobře umístit ve svalu, ale jedná se o bolestivou metodu, a navíc jehla omezuje pohyb svalu a sval zároveň pohybuje elektrodou, což vede ke vzniku nežádoucích artefaktů v signálu. Jehlová elektroda může zůstat zavedena do svalu maximálně hodinu. Naproti tomu zavedený drát lze ponechat ve svalu až několik hodin, ale nelze s ním dobře manipulovat a lokalizovat konkrétní místo zájmu ve svalu. Drátové elektrody se používají tam, kde nechceme omezovat pohyb svalstva, ovšem drát se pohybem může povytáhnout.
V případě neinvazivního měření na povrchu kůže se zaznamenává signál vzniklý činností velkého množství motorických jednotek. Signál dosahuje špičkové hodnoty do 10 mV. Značný objem tkáně mezi elektrodami a svalovými vlákny, stejně jako rozhraní elektroda–pokožka omezují horní hranici využitelného frekvenčního pásma na 500 Hz. Hlavní část výkonového spektra tedy leží v oblasti 50–150 Hz.
Invazivním, takzvaným intramuskulárním EMG lze měřit elektrický potenciál malého množství motorických jednotek až jednotlivých motorických jednotek. Využitelné frekvenční pásmo sahá až k 10 kHz díky malému objemu tkáně mezi elektrodou a zdrojem signálu. Špičkové napětí dosahuje řádově stovek μV.
Snímání a záznam sumárních akčních potenciálů svalu se provádí za účelem zjištění funkcionality svalu. Využívá se povrchových nebo podpovrchových elektrod ke stimulaci periferního nervu, který pak vyvolá samotný záškub svalu, který je pak měřen povrchovou elektrodou. Podpovrchová elektroda ke snímání ve svalu není vhodná, protože dochází k jeho silné kontrakci, což se projeví vznikem artefaktů v signálu. Stimulace nervu je realizována elektrickými pulzy o frekvenci 3–5 Hz. Vyhodnocuje se amplituda a odezva na budící signál. Nízká amplituda (alespoň 10% snížení) všech odezev značí primární nemoc svalstva. Naproti tomu u nervové poruchy, jako je například roztroušená skleróza, je patrné zpoždění kontrakce vláken při normální amplitudě. Jinou verzí CMAP metody je stimulace senzorických nervů, čímž se zpětnovazebně aktivují motoneurony, a tak lze vyšetřovat jejich funkčnost či přenosové vlastnosti.
Tato metoda umožňuje zaznamenávat akční potenciály jednoho svalového vlákna a měření hustoty svalových vláken a neuromuskulárního jitteru. Zjištěním počtu snímaných akčních potenciálů, zaznamenávaných současně, jejichž amplituda překračuje 200 μV, zjistíme zároveň počet aktivních vláken v blízkosti elektrody. Měřením v různých místech svalu můžeme zjistit průměrnou hustotu jeho vláken. Ta se liší u jednotlivých svalů a zvyšuje se ve stáří, ale také u některých poruch motorických nervů a nervosvalové ploténky. Akční potenciály snímané SFEMG svalu mají různé vzájemné zpoždění. Odchylky od konstantní frekvence se nazývají neuromuskulární jitter a jsou způsobeny chemickým přenosem na nervosvalové ploténce. Normální hodnota dosahuje 10–50 μs a podle odchylek lze rozpoznat myopatie.
Toxická polyneuropatie u alkoholiků vede chybnou výživou a nedostatkem vitamínů k poškození takzvaného předního rohu míchy a následně k symetrickému modelu zachvácení. Symptomy jsou: výpadek reflexů, atrofie svalů nebo úbytek svalů, především svalstva lýtek, jakož i snížení vnímání a tlaková bolest lýtek. Diagnóza je potvrzena důkazem o alkoholismu i jinými orgánovými poškozeními. V pokročilém stadiu může být zredukována rychlost nervové vodivosti. V EMG (elektromyografie) lze rozeznat patologické změny.
Tupá bolest na hrudi je ve většině případů spojená s infarktem myokardu. Srdeční infarkt je odúmrť části srdečního svalu, vzniklý následkem prudkého snížení krevního průtoku věnčitými tepnami v určitém úseku srdce. Prvním příznakem srdečního infarktu bývá tupá nebo tlaková bolest za hrudní kostí, často vyzařující do zad, čelisti nebo levé paže.
Stres může změnit naše pocity, může ovlivnit naše myšlení a chování. Stres se stává rizikovým faktorem pro bezpečnost a zdraví v případě, že je dlouhodobý.
Poruchy ze stresu
Na úrovni organizace: pracovní neschopnost, vysoká fluktuace zaměstnanců, nedochvilnost, problémy s disciplínou, obtěžování, snížená produktivita, úrazy, chyby a zvýšené náklady na odškodné a zdravotní péči.
Na úrovni jednotlivce: emotivní reakce (podrážděnost, úzkost, poruchy spánku, deprese, hypochondrie, odcizení, syndrom vyhoření, problémy se vztahy v rodině), kognitivní reakce (nízká soustředěnost, špatná paměť, problémy při učení se nových věcí a při rozhodování), behaviorální reakce (užívání drog, konzumace alkoholu a tabáku, destruktivní chování) a fyziologické reakce (bolesti v zádech, oslabená imunita, peptické vředy, onemocnění srdce, vysoký tlak).
Bolest hlavy
Bolest hlavy je v dnešní době běžnou záležitostí a může mít několik příčin. Bolest hlavy způsobená stresem je obvykle popisována jako tlaková bolest, kterou cítíme na obou polovinách hlavy, a to především v oblasti temene. Bolest zad a hlavy od krční páteře bývá při stresových situacích tím nejčastějším projevem vedle únavy a vyčerpání.
Úzkost
Pokud pociťujeme úzkost či stres, naše svaly se napnou. V případě, že se napnou příliš, mohou se v těle objevit nepříjemné pocity, jako jsou potíže při nadechnutí, třes, brnění rukou či ve tváři, bolest hlavy, za krkem, v zádech či ramenou, sevření na hrudi a podobně. Tyto příznaky člověka obvykle ještě více vyděsí a tím se pocit úzkosti zvýší.
První pomoc jak zahnat stres
Nejrychlejší technikou je stálé pomalé, ale hluboké dýchání:
Hypoventilace = rychlá relaxace.
Zklidňující dýchací technika: Nenásilně vydechněte, pak vdechněte malé množství vzduchu a na krátký okamžik ho v plících zadržte. Pak ho opět nenásilně vydechněte, jako když se balónek sám od sebe vypouští. Po několika pokusech zjistíte, že se vám tep zpomalil, nejprve dojde k rozdílu mezi tepovou a dechovou frekvencí, poté se pravidelný rytmus vrátí. Pokračujte, ale nenásilně, až bude zpomalení zcela zřetelné.
U píštěle na krku se jedná o ohraničenou formu hnisavého zánětu.
Píštěl na krku vzniká jako následek neošetřeného abscesu a hnis se provalí píštělí na povrch.
Sliznice v oblasti zánětu se vyklene, ztenčí, je zbarvená a někdy jí prosvítá nahromaděný hnis. Když dojde k vytvoření píštěle, spontánní bolesti pominou, zůstane jen nepatrná tlaková bolest, teplota vymizí, nebo je jen mírně zvýšená.
Ledviny jsou párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k odstranění nečistot z krve. Tyto nečistoty následně odcházejí z těla v podobě moči. Ledviny mají oválný, fazolovitý tvar, červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké a kryté tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny se nachází ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy vytvářejí ledvinné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků vůbec, ledvina je proto laločnatá neboli renkulizovaná.
Člověk má multipapilární ledvinu, to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ledvina je krytá vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza. Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.
Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi milion nefronů, ledvina skotu asi 8 milionů. Nefrony přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorpcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a takzvanou Henleyovou kličkou nefronu. Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:
1) v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly;
2) peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.
Nefrony se dělí na dva základní typy:
1) korové – jsou v kůře ledviny, mají krátké Henleovy kličky;
2) juxtamedulární – arterioly z nich odcházející jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).
Léčba je možná několika způsoby. Účinnou léčbou je například dekomprese karpálního tunelu. Té lze v počáteční fázi dosáhnout udržováním ruky v klidovém stavu, injekcemi kortikoidů a použitím fyzikální terapie. Při plně rozvinutém syndromu je nutné přetnutí zápěstních vazů, čímž se tlak na nerv odstraní. K operaci karpálního tunelu se přistupuje tehdy, selžou-li konzervativní metody léčby (klid, vitamíny, léky, obstřiky). Odkládání operace karpálního tunelu u těžkých případů může mít nevratné důsledky: utlačovaný nerv může být natolik poškozen, že se jen stěží naplno navrátí všechny funkce ruky. Operace se provádí ambulantně při lokální anestezii a trvá asi půl hodiny. Zde můžete vidět, jak probíhá operace karpálního tunelu.
Cena operace se na soukromých klinikách pohybuje okolo 5 000 Kč včetně pooperační kontroly. Za tuto cenu získáte špičkovou péči operatérů, kteří se na operace ruky dlouhodobě specializují, minimální čekací lhůty (operace jsou možné i do 10 dní) a příjemné zázemí. Máte-li diagnostikován syndrom karpálního tunelu na základě EMG, stačí se objednat přímo na operaci. V ostatních případech si nejdříve sjednejte konzultaci, na jejímž základě vám budou provedena další dovyšetření.
Po úspěšné operaci bez vzniku komplikací může jít mnohdy pacient rovnou domů. Úleva přichází do 1 až 2 dnů a normalizace funkce celé ruky se očekává do několika týdnů, popřípadě měsíců. Končetina se smí plně zatěžovat po uplynutí doby cca 3 měsíců. Správně provedený operační zákrok vyřeší problémy definitivně, proto jej není nutné odkládat, neboť se jedná o nejúčinnější způsob léčby tohoto onemocnění. Pooperační průběh léčby je založen opět na snaze pacienta. Nutné je navštěvovat obvodního lékaře, a to z důvodu kontroly hojení a převazu rány. Vhodná je tlaková masáž jizvy, díky níž dochází k většímu prokrvení a odplavení odpadních látek, což přispívá k rychlejšímu hojení jizvy a zabraňuje srůstu struktur měkkých tkání. Ránu je nutné první týden udržovat v suchu a čistotě, aby se zabránilo vniknutí infekce. V rozmezí 7. až 10. dne po operaci byste se měli podrobit vyndání stehů. Poté nejspíše dostanete poukaz k rehabilitační léčbě, kde vás naučí všechny potřebné cviky a aplikují některou z metod fyzikální terapie. Důležité je procvičit pohyby ve všech kloubech, protáhnout zkrácené svalové struktury a postupně začít posilovat ruku při různých manuálních činnostech. Důležité je nezapomínat na péči o jizvu. Jemná masáž a potírání jizvy sádlem, indulonou nebo jiným mastným krémem nejen urychlí její hojení, ale má i kosmetický efekt. Hojení jizvy nastává po dvou týdnech a plná zátěž ruky je možná asi za jeden až dva měsíce.
Infarkt myokardu postihuje častěji muže než ženy a více se objevuje se stoupajícím věkem, i když výjimkou nejsou ani čtyřicátníci.
Příznaky
Je to především náhle vzniklá bolest na hrudi, která je u infarktu poměrně specifická – bývá lokalizovaná za celou hrudní kostí, je svíravá až pálivá a často doprovázená pocitem tísně. Může vyzařovat do dolní čelisti nebo do horních končetin, zejména do levé paže, někdy se objeví atypicky mezi lopatkami nebo v nadbřišku. Podezření na probíhající infarkt vyvolává přetrvávání bolesti déle než 10 minut.
Druhým nejčastějším příznakem je dušnost. Relativně často se přidávají další příznaky, jako jsou pocit úzkosti, strachu, opocení, bušení srdce nebo pocit na zvracení.
Primární příznaky
Bolest v hrudi: Jde o nejčastější příznak a objevuje se především u mužů. V případě srdečního infarktu se bolest objeví zejména ve střední oblasti hrudníku, s jemným vyzařováním doleva. Bolest často zasáhne i žaludek, a proto se může stát, že si nemocný dává do souvislosti příznaky infarktu se špatným trávením.
Pocit tlaku v hrudi: Typickým příznakem srdečního infarktu je tlaková bolest, která se objevuje uprostřed hrudníku, trvá jednu dvě minuty a pravidelně se vrací.
Studený pot: Mezi charakteristické znaky patří rychle se objevující studený pot. Pokud se tento příznak objeví během sportu, může ho způsobit i jiné onemocnění, ale pokud se objeví v době klidu, s velkou pravděpodobností se jedná o srdeční záchvat.
Bolesti paží: Objevují se většinou u mužů, jsou vyzařovány z hrudníku a směřují k levému rameni, někdy k oběma ramenům, nebo mohou zasahovat i loket. Bolest může být stálá nebo dočasná a může vyzařovat ke krku, k dolní čelisti nebo i k žaludku. Bolesti hrudníku a paží mohou být bezprostředním příznakem infarktu, a proto je berte vážně!
Potíže s dýcháním, dušnost: Potíže s dýcháním mohou poukazovat i na jiná onemocnění, například na astma nebo na plicní problémy. Pokud se objevují společně s bolestmi hrudníku, je větší riziko vzniku srdečního infarktu.
Další varovné znaky
Závratě, ztráta rovnováhy: Dalším symptomem, a to přímo před záchvatem, jsou závratě, často spojené se ztrátou rovnováhy, které mohou vést k bezvědomí. Důvodem je porucha krevního oběhu, která způsobuje nedostatek kyslíku v mozku.
Nadýmání, otoky: Nedostatečná činnost srdce způsobuje hromadění tekutin v organismu. Pokud náhle dojde k otokům kotníků, lýtek nebo cítíme nadýmání, okamžitě vyhledejme odborného lékaře.
Čím více příznaků se najednou objeví, tím větší je pravděpodobnost, že se vyvinul infarkt.
Astmatický záchvat může být vyvolán i po podráždění jícnu žaludeční kyselinou, tedy takzvaným gastroezofageálním refluxem. Aby mohla být stanovena správná diagnóza, mělo by být provedeno endoskopické vyšetření jícnu a žaludku (gastroskopie). Léčba následně spočívá v režimových opatřeních: snížení tělesné hmotnosti, zákaz kouření, nedráždivá strava bez alkoholu, doporučuje se spát s podložením horní části těla. Doporučené léky omezují tvorbu žaludeční kyseliny a podporují postup potravy ze žaludku do nižších částí zažívacího traktu. Po léčbě gastroezofageálního refluxu dochází většinou i k ústupu astmatických obtíží.
Astma mohou vyvolat některé léky jako kyselina acetylsalicylová (Acylpyrin, Anopyrin – aspirinové astma), některé léky s protizánětlivým účinkem nebo přípravky na snižování krevního tlaku (ACE-inhibitory, betablokátory). Proto buďte při samoléčbě opatrní.
Také můžete použít homeopatika, a to:
Allium cepa – přípravek vhodný pro alergickou rýmu s hojným, vodnatým a pálivým výtokem z nosu a s doprovodným kýcháním. Příznaky se zlepšují na čerstvém vzduchu a horší se v místnostech. Přidruženými projevy mohou být tlaková bolest v čele a bolestivý pocit živé sliznice v krku.
Arsenicum album – lék na vodnatou rýmu, která je velmi dráždivá a brzy vede k začervenání kůže nosu. Obtíže mírní hlavně teplo. Je to vhodná volba pro osoby velmi citlivé na faktory zevního prostředí, které často trpí mnohočetnými alergiemi.
Arsenicum iodatum – doporučuje se tehdy, když alergie začíná několikadenním kýcháním a pak se teprve objeví výtok z nosu. Ten je opět dráždivý, doprovází jej i pocity pálení v hrdle. Stav se zlepšuje na čerstvém vzduchu a klidem. Teplo naopak vše zhoršuje.
Euphrasia officinalis – pomáhá při alergickém zánětu spojivek, kdy oči intenzivně slzí a víčka jsou silně podrážděná, oteklá a zarudlá. Výtok z nosu je malý, potíže se spíše přesouvají do krku. Nemocnému uleví poloha vleže. Světlo a teplo jsou na obtíž.
Natrum muriaticum – lék potřebný při takzvané alergii na slunce. Jedinci, kteří tento preparát uvítají, trpí na sluníčku kýcháním, výsevem oparů či vznikem zarudlé vyrážky.
Nux vomica – přípravek, který bývá indikován velmi často v prvních fázích alergické reakce. Nasazuje se též v situacích, kdy se potíže projevují převážně salvami kýchání a pocitem ucpaného nosu. Hodí se pro osoby s mnohočetnými alergickými potížemi a pro lidi zatížené léky či stimulujícími látkami.
Sabadilla – lék pro jedince trpící opět neustálým kýcháním, které ale navíc doprovází intenzivní rýma. Zvláštním příznakem pro volbu preparátu je pocit sv
Píštěl na dásni je kanálek vedoucí z místa chronického zánětu na povrch. Zubní píštěl na dásni, vzácně i na kůži, je pozorovatelná infekce s občasným výtokem hnisu. Projevem je konstantní pulzující bolest a otok v postižené oblasti. Může dojít i k výtoku hnisu. Někteří jedinci trpí i horečkou, která je způsobena infekcí.
Píštěl je abnormální kanálek tvořící cestu mezi dutinou a jejím povrchem. Dutinou může být patologický útvar, například absces, nebo dutý orgán. Píštěl vzniká jako následek zánětu, nádoru či úrazu. Odchází skrz ni hnis, který může poškozovat jiné orgány a přispívat k šíření zánětu. Sliznice v oblasti zánětu se vyklene, ztenčí, je zbarvená a někdy jí prosvítá nahromaděný hnis. Když dojde k vytvoření píštěle, spontánní bolesti pominou, zůstane jen nepatrná tlaková bolest, teplota vymizí, nebo je jen mírně zvýšená.
Píštěl musí být ve většině případů léčena chirurgicky. Nejdůležitější je nalézt vnitřní ústí píštěle, proto se před operací provádí fistulografie. To je vyšetření, které zobrazí průběh kanálu a měkkých tkání pod skiaskopickou kontrolou za použití kontrastní látky. Po chirurgickém zákroku, tedy po odstranění píštěle, stačí dodržovat zvýšenou hygienu v okolí rány, a ta se časem sama zacelí.
