Uhlovodany (přesněji sacharidy) jsou organické sloučeniny patřící do skupiny polyhydroxyderivátů karbonylových sloučenin. Mnohé ze sacharidů jsou významné přírodní látky, řada dalších byla připravena synteticky. Uhlovodany jsou totiž nejdůležitějším zdrojem energie. Patří mezi ně cukry, škroby (chléb, těstoviny, brambory) a vláknina. Škroby tělu dodávají bílkoviny, minerály a vitamíny. Jejich nedostatek může zvyšovat riziko srdečního infarktu nebo cukrovky. Velkou výhodou škrobů je to, že se hodí při redukci váhy. Uhlovodany dodají tělu energii a proteiny zvětší nárůst svalové hmoty.
Uhlovodanová dieta je založena na vysokém obsahu uhlovodanů a proteinů, navíc s nízkým obsahem tuku. Jí se pětkrát denně, porce jsou ale miniaturní. Proč vlastně uhlovodany? Jsou totiž nejdůležitějším zdrojem energie. Patří mezi ně cukry, škroby (chléb, těstoviny, brambory) a vláknina. Škroby tělu dodávají bílkoviny, minerály a vitaminy. Důležité je pít hodně vody a aktivně sportovat.
Dieta není úplně drastická, ale pokud jste zvyklí na normální stravování, bude to pro vás obrovská změna. Jí se sice pětkrát denně, ale porce jsou to opravdu miniaturní.
Vhodné potraviny při dietě: bílý jogurt, ovesná kaše ze sójového nebo rýžového mléka, čerstvá zelenina, celozrnné výrobky, semínka, libové maso, ryby (ne uzené), bylinky, brambory, ovocné a bylinkové čaje.
Nevhodné potraviny: cukr, sůl, sušenky, čokoláda, sušené ovoce, těstoviny, kravské mléko a většina mléčných výrobků, ostrá nebo kořeněná jídla, káva, alkohol.
Uhlohydráty přestavují sloučeninu uhlíku, vodíku a kyslíku, tedy prvků, které mají za úkol zásobovat organismus energií. Také jsou důležité pro správné fungování imunitního systému. Nejlepším zdrojem uhlohydrátů je ovoce, zelenina a celozrnné potraviny.
Sacharidy (občas jim někdo také říká glycidy, uhlohydráty, uhlovodany) se skládají vždy z uhlíku, vodíku a kyslíku. Sacharidy jsou pro náš organismus největším dodavatelem energie. Z jednoho gramu sacharidů tělo přijme 17 kJ (nebo také 4 kcal), z celkového denního příjmu energie by měly sacharidy tvořit okolo 55 %.
Pokud se jedná o štěně jorkšírského teriéra, pak vybírejte krmení pro štěňata malých plemen. Štěňata rostou a vyvíjejí se, a proto mají zcela specifické požadavky na výživu.
Kvalitní krmivo by mělo obsahovat:
rybí olej pro zdravou kůži a srst – můžete také aplikovat ve formě oleje přímo na krmivo; 100% lososový olej posiluje imunitní systém a má vliv na celkové zdraví;
nezbytné vitamíny a minerály k podpoře imunitního systému a k udržení dobrého zdraví;
vysoce kvalitní živočišný protein k podpoře udržení svalové hmoty;
vlákninu k udržení zdravého zažívacího traktu, pomáhá vstřebávat živiny a redukuje množství stolice;
uhlovodany k udržení energie.
Tyto složky jsou klíčové v dobré výživě. Když vybíráte, čím krmit jorkšírského teriéra, hledejte právě tyto složky.
Na rozdíl od psů velkých plemen, kteří dosahují seniorského věku v 5 letech, malá plemena psů jako jorkšírský teriér mohou zůstat u krmiva pro dospělé psy do věku 7 let. Pak přejděte na speciálně vytvořená krmiva senior pro malá plemena. Tato krmiva pomohou udržet zdraví a aktivitu jorkšíra pro další následující léta.
Sacharidy, též glycidy, zastarale uhlovodany nebo karbohydráty, jsou organické sloučeniny patřící do skupiny polyhydroxyderivátů karbonylových sloučenin (aldehydů nebo ketonů). Mnohé ze sacharidů jsou významné přírodní látky, řada dalších byla připravena synteticky. Nízkomolekulární sacharidy vyznačující se více či méně sladkou chutí se nazývají cukry.
Sacharidy se dělí na:
monosacharidy
oligosacharidy
polysacharidy
komplexní sacharidy
Sacharidy, které mají sladkou chuť, se nazývají cukry. Jedná se o glukózu (hroznový cukr), fruktózu (ovocný cukr) a galaktózu. Jsou to jednoduché cukry, které jsou organismem vstřebávány. Sladkou chuť mají také disacharidy, mezi něž řadíme sacharózu (řepný cukr), mléčný cukr (laktózu) a sladový cukr (maltózu). Glukóza a fruktóza jsou ve velkém množství obsaženy v ovoci, v medu, ve vínech, zelenině a v luštěninách. Glukóza i fruktóza se podílejí se na tvorbě zubního kazu.
Komplexní sacharidy naše tělo získává z obilovin, luštěnin, brambor, ze zeleniny a ovoce. Polysacharidy dále dělíme na využitelné (stravitelné), které tělo využívá jako zdroj energie, a nevyužitelné polysacharidy, což je velice důležitá vláknina.
Doporučené množství sacharidů v potravinách člověka představuje 55–60 % celkového energetického příjmu. To je přibližně 270–350 (a více) gramů denně, v závislosti na celkové dávce energie.
Glycidy (cukry, uhlovodany, sacharidy, uhlohydráty) jsou hlavní složkou potravin rostlinného původu. Jsou nejdůležitějším zdrojem energie, neboť jimi organismus kryje 70 % své energetické spotřeby. Z glycidů může svalstvo čerpat energii přímo. Glycidy se mohou tvořit v organismu z bílkovin a jiných látek přijímaných potravou.
Glycidy se dělí na:
Monosacharidy – jednoduché cukry, mezi něž řadíme glukózu, fruktózu, galaktózu, manózu. Najdeme je hlavně v ovoci.
Disacharidy – skládají se ze 2 jednoduchých cukrů, které se pomocí enzymů při trávení ve střevě rozkládají na monosacharidy, pak mohou být teprve organismem využity (sacharóza, maltóza, laktóza).
Polysacharidy – „složité cukry“ – mezi nejdůležitější řadíme rostlinný škrob, který představuje hlavní energetický zdroj ve výživě (inulin, celulóza neboli buničina je pro lidský organismus nestravitelná, ale působí na střevní stěny, reguluje peristaltiku a vyprazdňování střev; pektiny způsobují rosolovatění rostlinných šťáv; glykogen je živočišný škrob).
Denní spotřeba glycidů závisí na energetické potřebě organismu, to je na tělesné práci, na svalovém výkonu a na růstu. Potřeba glycidů u dospělého člověka je cca 450–650 g denně. Glycidy jsou využívány z 99 %. Biologická hodnota glycidů závisí přímo na typu glycidu a na obsahu jiných cenných látek (vitamíny, minerální látky). Vysokou biologickou hodnotu má zelenina, ovoce a brambory. Vysoce ceněné jsou také zdroje, v nichž je velký podíl vlákniny. Glycidy se dobře vstřebávají, a proto poskytují rychle využitelnou energii. V glycidech je energie méně, mají nižší energetickou hodnotu, asi 17 kJ/1 g.
Většina lidí má občas chuť na něco sladkého. Pro diabetiky ale platí, že vždy záleží na množství. Dvě lžičky medu například obsahují 50 g cukru. Dále jde o způsob, jak je med požíván. Přeměna cukrů se usnadní, když se povolené množství medu rozdělí do více jídel. Diabetici by také neměli med jíst po lžících ani rozpuštěný v nápojích, ale pouze ve spojení s pevnými potravinami.
Volba vhodné potraviny je při sestavě jídla velmi důležitá. Z jídel bohatých na balastní látky se cukerné sloučeniny uvolňují pomaleji než z jídel na balastní látky chudých. Zvláště hodnotnými dodavateli balastních látek jsou obilné produkty, jako například celozrnné pečivo, obilné vločky a výrobky müsli. Obilné balastní látky zlepšují účinek inzulínu, který zodpovídá za snižování hladiny cukru v krvi a přispívá k udržování nízkých hodnot krevního cukru po jídle bohatém na uhlovodany. Diabetikům, kteří mají chuť na chléb s medem, lze tedy doporučit, aby zvolili některý z druhů celozrnného chleba a pod med si namazali pokrmový tuk nebo tvaroh. Také s celozrnným pečivem, mléčnými produkty, neslazenými obilnými vločkami a syrovými saláty pro diabetiky je med dobře stravitelný. Ale pozor! Z ovocných pokrmů (z rozsekaných a rozemletých ovocných plodů) se velmi rychle uvolňují ovocné cukry, takže jejich přislazování se nedoporučuje.
Také ne každý med je pravý! Mnohé výrobky označené jako „dia“, které se prodávají v malých baleních s potiskem úlů a včel, vypadají na první pohled jako med. V mnohých případech jím ale nejsou. Pouhý pohled na složení prozradí, co v těchto kelímcích vlastně je: vodní roztok sladidla či různé cukerné náhražky a ovocný cukr. Oproti těmto produktům má med velkou výhodu, že kromě cukru obsahuje celou řadu látek, které jsou pro diabetickou látkovou výměnu cenné: stopový prvek chrom, který zlepšuje účinek inzulínu, a vitamíny řady B, které podporují funkce nervové soustavy.
Svaly spalují tuk a glukózu na energii, ale mozek přijímá jen glukózu. Glukóza se zvlášť rychle odbourává v žaludku a ve střevech a jako krevní cukr se dostává do krve. Pokud je koncentrace cukru v krvi na zdravé úrovni, což je rozmezí mezi 80 a 105 mg glukózy na 100 ml krve, jsou mozek a nervy energií dobře zásobeny.
Když klesnou hodnoty na 60–70 mg na 100 ml krve nebo ještě hlouběji, náš organismus reaguje nejprve únavou, vnitřním napětím a nedostatkem chuti k čemukoliv. Čím více se koncentrace cukru sníží, tím horší jsou příznaky: dostaví se nervozita, depresivní nálady a stavy strachu. Nezřídka sáhneme po něčem sladkém – ženy častěji, protože disponují menšími rezervami glukózy než muži. Jenomže cukr obsažený například v čokoládě se rychle odbourává. Hladina krevního cukru se zvedne a kratičkou dobu se cítíme lépe, dokud zase hladina cukru neklesne na ještě hlubší hodnotu než dříve. Pak se příznaky ještě zhorší. Jsou také lidé, kteří se kvůli hypoglykemii stávají alkoholiky. Když hladina krevního cukru velmi silně klesne, na hodnotu mezi 35–50 mg na 100 ml krve, nervové buňky doslova volají po krevním cukru. Když pak sáhneme po láhvi s alkoholem – s okamžitě rozpustnou glukózou – přijde úleva, což se ovšem může stát osudné a návykové. Proto odborníci doporučují co nejvíce omezit požívání cukru a všech sladkostí, bezpodmínečně přejít z bílého chleba na celozrnný nebo na tmavý chléb. Tu a tam je dovoleno sníst pár kousků bagety, třeba ke krabímu koktejlu nebo ke studené míse. Je to jednoduché, komplexní uhlovodany se pomalu ve střevech odbourávají a krev je cukrem zásobována průběžně.
Rychle vstřebatelné uhlovodany (jednoduché cukry) jen zdánlivě zlepšují zdravotní stav. Ve skutečnosti způsobují výkyvy hladiny krevního cukru a jsou příčinou potíží. Den bychom měli začínat snídaní bohatou na bílkoviny, například studené pečené maso, libová šunka, párečky z tofu, ovčí nebo kozí sýr, netučný tvaroh, k tomu plátky vajec, rajčata, olivy, plátky okurky. Po takové snídani zaznamenáme, že dopolední únava je pryč. Celý den se budeme cítit lépe, protože nervy i mozek jsou dostatečně zásobeny energií.
Měření cukru v krvi se provádí zejména u pacientů s již diagnostikovaným diabetem mellitem neboli cukrovkou, dále pak u pacientů s podezřením na toto onemocnění. A proč je měření glykemie (hladiny cukru v kapilární krvi) tak důležité? V důsledku dlouhodobě zvýšené hladiny glukózy v krvi dochází k různým metabolickým změnám, které mohou vést k závažným zdravotním komplikacím. Mezi ně patří především urychlení procesu aterosklerózy („ucpávání cév“), poškození ledvin, zhoršování zraku a postižení nervů. Proto měření provádí i praktický lékař při preventivních prohlídkách.
Hodnoty glykemie u zdravého člověka
Rozlišují se dvě základní hodnoty glykemie:
náhodná glykemie – naměřená kdykoli během dne nezávisle na jídle, která by neměla překročit hranici 7,5 mmol/l;
glykemie nalačno – nejlépe ráno před prvním jídlem, která je u zdravých jedinců pod hodnotou 5,5 mmol/l.
Hodnoty glykemie u diabetika
U diabetiků je za optimální glykemii (ke které směřuje terapeutická intervence) považováno rozmezí 4−6 mmol/l, rozmezí 6−7 mmol/l je hodnoceno jako uspokojivé a hodnoty nad 7 mmol/l již představují neuspokojivou hladinu cukru v krvi.
Vlasový folikul je centrem biologické aktivity ve vlasech. Prostřednictvím mikrocirkulace krve ve vlasové pokožce jsou vlasům poskytovány základní živiny, jako jsou proteiny, důležité pro růst a vitalitu vlasů. Ve slabých vlasech dochází ke zpomalení mikrocirkulace, tím k poklesu obsahu bílkovin a vlas ztrácí pevnost a sílu.
Biopsie je mikroskopické vyšetření vzorku tkáně, například vlasů. Ze vzorku lze vyčíst stav těch látek v těle, které výrazně ovlivňují kvalitu vlasů. Chemické prvky jsou základními stavebními prvky našich těl. Poměry těchto látek (jedná se hlavně o vitaminy, minerály, proteiny, tuky a uhlovodany) jsou ukazateli rovnováhy v těle. Chemický rozbor vlasů proto dokáže odhalit stav celého lidského organismu. Analýza vlasů je považována za screeningový test, který může zjistit chybějící či přebytečné látky v těle a lze ji brát dokonce jako preventivní vyšetření před propuknutím nemoci.
Používání běžné vlasové kosmetiky výsledky vlasové diagnostiky neovlivňují. Některým činnostem je ale přece jen třeba se vyhýbat. Například každodenní plavání v bazénu zvyšuje výskyt sodíku a mědi ve vlasové struktuře. Výsledky ovlivňují také barvy na vlasy obsahující olovo a šampóny s obsahem zinku. 48 hodin před vzorkováním by se vlasy měly umýt. Už hodinu po osprchování se hladina minerálů vyrovnává do původního stavu.
Chemické složení vlasu: uhlík, vodík, kyslík, dusík, železo, měď, zinek, jód, 20 různých druhů aminokyselin, proteiny, lipidy, voda.
Vlasy potřebují stálý přívod vitaminů a minerálů, jako je například sodík, draslík, vápník nebo hořčík. Všechny tyto látky a ještě mnohem více obsahuje výrobek Hollywood Mineral Fit Hair. Pro pokrytí všech pro vlasy potřebných látek by vaše strava měla obsahovat dostatek vlákniny, ryb, kvasnic a sójových produktů. Pomoci vám mohou i některé bylinky (heřmánek, bříza, kopřiva).
Vitaminy na vlasy jsou důležitým předpokladem pro zdravé, bohaté a lesklé vlasy. Začnete-li užívat potřebné vitaminy a nezapomenete-li na pravidelnost užívání, za krátkou dobu se na vlastní oči přesvědčíte, že to nebylo zbytečné. I když dbáte na pravidelný přísun vitaminů a držíte se přísloví, že jedno jablko denně oddaluje návštěvu lékaře, pak přeci jenom pro celkovou formu, ale i fyzičku a psychickou pohodu je třeba více. Krása není jen povrchní záležitostí, odrazí se i uvnitř vás. Vitaminy na vlasy sice nejsou „zázračným elixírem“, ale díky svému vyváženému složení vám skutečně mohou nabídnout minimálně krásu i zdraví vlasů a ještě pomohou zpomalit tok času. Mezi tyto vitamíny patří:
Vitaminy B-komplexu – jde asi o nejdůležitější vlasové vitaminy, které zabraňují vypadávání vlasů a chrání je před UV zářením. Nedostatek těchto vitaminů se projevuje výskytem lupů a zvýšeným maštěním vlasové pokožky. Zdrojem těchto vitaminů jsou například luštěniny, obilniny, vnitřnosti, vajíčko, mléčné výrobky, květák, hroznové víno. Nejvíce vitaminu skupiny B najdete v přípravku Pangamin.
Vitamin A – pomáhá redukovat nadměrnou funkci mazových žláz. Zdroj: mrkev, rybí tuk, játra, zelí, brokolice, kukuřice.
Vitamin C – je důležitý antioxidant nejen pro zdraví vlasů, ale celého těla. Zdroj: černý rybíz, zelená a červená paprika, brokolice, kiwi, jahody, kedlubny, pomeranče, čínské zelí, mandarinky.
Vitamin E – dodává vlasům hebkost. Zdroj: máslo, mléko, sója, burské oříšky, olej z pšeničných klíčků.
Cukrovka I. typu začíná většinou v dětství, dospívání nebo výjimečně i kolem třicátého až čtyřicátého roku života. Těmto pacientům chybí v těle inzulin, neboť jej přestala produkovat slinivka břišní. Proto je nutné jej dodávat pomocí pravidelných dávek v injekcích. Hlavními příznaky tohoto typu diabetu jsou hubnutí, velká žízeň, nadměrný hlad, častější močení nebo bolesti břicha. Při diabetu I. typu je nutné pamatovat nejen na injekce, ale také na dietu. Nemocní za cukrovku I. typu nemohou.
Cukrovka II. typu se objevuje převážně ve věku 40 let a více anebo ve věku nižším, pokud dotyčný trpí obezitou. Kromě obezity má na její rozvoj vliv málo pohybu, nepravidelná strava, hodně jídla, stres, kouření a pití alkoholu. Mezi příznaky patří častější močení, velká žízeň, hlad, únava, rozmazané vidění, brnění končetin, špatné hojení ran, svědivá kůže nebo časté infekce. Jako vhodná léčba se nabízí diabetická dieta, pohyb a hubnutí, někdy se podávají i antidiabetika nebo inzulin.
Při začínající cukrovce (prediabetes) je vhodné řídit se stejnými pravidly jako u cukrovky druhého typu. Diabetický jídelníček by měl být sestaven s ohledem na pravidla, která se vztahují k této stravě. Nutné je zhubnout na normální váhu.
Dieta při cukrovce je založena na pravidelné stravě, která by měla být rozložená do 5–6 porcí co 2–3 hodiny během celého dne, aby se zamezilo výkyvu glykemie. Dieta při cukrovce v sobě zahrnuje doporučené množství sacharidů (uhlovodany, cukry), které stanovil ošetřující lékař podle váhy a zdravotního stavu. Určené množství sacharidů se rovnoměrně rozdělí do celého dne. Snídaně, oběd a večeře obsahují větší dávku sacharidů, zatímco svačiny menší.
Správný poměr složek by měl být následující: sacharidy tvoří 45–60 % denního příjmu, bílkoviny 10–20 % denního příjmu a tuky 20–30 % denního příjmu. K tomu je nutné připočítat dostatek vitaminů a minerálních látek, které by se měly čerpat hlavně z přírodních zdrojů.
Strava by měla být výživná a pestrá (dieta a rady lékaře), měla by obsahovat všechny složky potravy. V jídelníčku by se měla vyskytovat zelenina, ovoce, celozrnné výrobky, mléčné výrobky, bylinky, ořechy, semínka, ryby a libové maso. Jako sladidlo je vhodná stévie a ovoce.
Vhodné potraviny:
ovoce – téměř bez omezení, pozor jen na příliš sladké ovoce (banány, švestky, mango a podobně);
zelenina – jakákoliv, ale pozor na větší množství mrkve a červené řepy;
maso – libové maso (kuřecí, krůtí, vepřové, hovězí) s odstraněním kůže a přebytečného tuku, šunka;
ryby – sladkovodní i mořské, možno i tučné ryby;
vejce – bílek bez omezení, žloutek maximálně dvakrát týdně;
mléko a mléčné výrobky – spíše nízkotučné sýry, tvarohy, sýry, sladké jogurty pouze v dia verzi, bílé jogurty;
sacharidy – celozrnné pečivo nebo grahamy, brambory v menším množství, celozrnné těstoviny, neloupaná rýže;
Stále není dostatek důkazů o tom, že sauny (klasická i infrasauna) pomáhají při léčbě rakoviny. Existují však potvrzené účinky obou saun, jako je úleva od bolesti, které by mohly být prospěšné pro pacienty s rakovinou. Pokud uvažujete o vyzkoušení infrasauny, je dobré si promluvit se svým lékařem, abyste se ujistil, že je pro vás saunování bezpečné.
