Domácí výroba pupalkového oleje je velmi problematická, jelikož semena pupalky jsou drobná jako semena máku a nedají se v domácím prostředí lisovat. Průmyslově se pupalkový olej vyrábí lisováním za studena ze semen pupalky dvouleté.
Do koupele lze přidat téměř všechny bylinky, například: bazalku, brutnák lékařský, fenykl, heřmánek, kostival, levanduli, majoránku, mátu, meduňku, měsíček, rozmarýn, šalvěj.
Mezi možnosti, jak hydratovat pokožku, patří rovněž ovocné kyseliny (obsažené například v hroznech vína), které mají kromě hydratačních účinků i omlazující a regenerační účinky.
Pokud máte klasickou Levanduli angustifolia, mohla by přežít venku v květináči, pokud ho obalíte proti promrznutí a občas během zimy zalijete, ještě lepší varianta je zasadit levanduli na zimu do země. Při pozdním sázení dejte kolem chvojí. Pokud máte Levanduli stocheas, tak ta mráz nesnáší a musí přezimovat v bezmrazém prostoru.
V naší poradně s názvem LEVANDULOVÝ OLEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Tady je alternativní recept na výrobu domácího levandulového oleje pomocí zahřívání. Je tam i video, kde je vidět domácí levandulový olej. Článek o levanduli je tady: http://www.ceskaordinace.cz…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Aby levandule nepřerostla a byla stále bohatá na květy, je třeba ji pravidelně zastříhávat. Střih levandule provádíme na jaře a na podzim. Zjara zastřihneme první výhonky, aby se rostlina zahustila. Na podzim levanduli zkrátíme do malého kopečku, řídíme se novými lístečky na větvičkách – řez vedeme před posledním. Levanduli lze také seříznout po odkvětu, často stihne vykvést podruhé během vegetační sezony. Levandule je velmi vhodná pro hromadné výsadby, vytvoříte si tak romantické voňavé zákoutí vhodné pro relaxaci.
Ve svém příspěvku PŘÍRODNÍ LÉČBA A NESPAVOST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věrka.
Tak to já jsem zastánce přírodní léčby, proto když se mi nespavost delší dobu táhla, tak jsem sáhla po přírodních doplňcích stravy, zkoušela jsem kozlík lékařský, gabu nebo levanduli, tyto všechny extrakty jsem brala zvlášť a nyní jsem objevila Wecare, který obsahuje všechny tyto látky ve dvou tobolkách a spím hlubokým spánkem celou noc až do rána.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Z dospělé rostliny se ostříhají řízky v místě, kde je levandule dostatečně ohebná, ale zároveň dřevnatá. Abyste podpořili tvorbu kořenů, je dobré namočit řízky levandule do stimulátoru. Pak již můžete řízky levandule zasadit například do květináčků se zahradnickým nebo množárenským substrátem, a to nejlépe po 3–5 řízcích. Substrát byste měli udržovat mírně vlhký. Dospělé levandule necháváme na přímém slunečním světle, rostlinky ho dobře snášejí, ba přímo vyžadují. Řízkované rostlinky je však lepší nechat v polostínu, dokud dobře nezakoření a neobrazí. Levandule pak vysazujeme na slunná místa, mají rády sušší půdu.
V naší poradně s názvem ODBORNÍK NA VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Štiaková.
Děkuji za odpověď, ale tohle jsme zkoušeli, ale vzhledem k tomu, že víno mám roztaženo ve svahu a prostor, který bych takhle měla ochránit je velký (to by musela být snad nějaká konstrukce). Nikde na vinici jsem nic podobného neviděla.
Je nějaká jiná cesta k ochraně?
s pozdravem
Ivana Štiaková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Když nechcete stavět kolem révy konstrukci, tak můžete ještě vyzkoušet přírodní repelenty ve formě rostlin. Létající hmyz výrazně odpuzují muškáty - pelargonie a nebo také afrikány. Zkuste jimi osázet okolí rostliny. Můžete je také ještě doplnit o levanduli, bazalku, meduňku, mátu a šalvěj. Všechny tyto rostliny odpuzují létající hmyz.
Nedoporučuji aplikovat na plody révy nějaké pesticidy nebo repelenty, protože to všechno později sníte.
Pokud nic nepomůže, tak přesaďte révu na jiné místo.
Levanduli se velmi dobře daří, má-li suché slunné místo s dobrým odtokem vody. Ideální místa jsou tedy při suchých zdech nebo skalkách a vhodná je i slabě vápnitá půda. Levandule vytváří dřevnatějící, plně mrazuvzdorné keříky, které mohou být podle druhu a kultivaru jen 20, ale i 60 cm vysoké. Je to ideální rostlina k vytvoření voňavého bylinkového zátiší na zahradě, i k pěstování ve velkých nádobách a květináčích. Je také medonosná, milují ji motýli a včely.
Velkou chybou při pěstování levandule může být nadbytek vláhy (zvlášť v zimním období). Mokro suchomilné levanduli velmi škodí, způsobuje totiž zahnívání kořínků a tím poškození celé rostliny, která pak v létě málo kvete. V našich podmínkách je vhodné zajistit levanduli drenáž. Kvalitní drenáž odvede spodní vlhkost a přivede ke kořínkům potřebný kyslík. Drenážní vrstvu vytvořte například z hrubších kamínků, hliněných střepů nebo keramzitu. Kvalitní drenáž je důležitá zvláště při pěstování levandule v květináči a jiných nádobách. Chybou při pěstování může být i těžká, jílovitá nebo kyselá půda nebo přidání rašeliny, protože levandule vyžaduje propustnou, lehce humózní půdu. Půdu tedy můžete vylehčit pískem, štěrkem nebo opět keramzitem.
Pokud levanduli nebudete pravidelně zastřihávat, nebude moc hezká, bude vyholovat a bude málo kvést. Levanduli však naopak může poškodit také příliš hluboký řez do tvrdého vyzrálého dřeva, staré dřevo již nemá takovou schopnost obrážet. Levanduli zbytečně nepřihnojujte, jsou to velmi skromné, nenáročné rostlinky z oblasti suchého Středomoří, kde nemají mnoho živin.
Ve svém příspěvku VÝROBA DOMÁCÍHO ŠAMPONU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ilona.
Zkusila jsem šampón z jedlé sody. Jelikož jsem si chtěla udělat jen malé množství, přísady jsem dávkovala od oka. Míchala jsem sodu s bylinkovým odvarem. Doplnila jsem to pro vůni éterickým olejem. Dopadlo to výborně. Mylo to fantasticky. Krásně to vonělo. Vlasy jsou maličko tvrdší, zejména na barvených vlasech (nechávám je odrůst). Přelila jsem je vodou s citrónem, což stav určitě zlepšilo. Mám velmi dobrý pocit na vlasové pokožce, která trpěla občas lupy, ale ne příliš. Z éterických olejů jsem přidávala levanduli, tee tree, cypřiš.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
DOBRÝ DEN,
CHTĚLA JSEM SE ZEPTAT V JAKÉM POMĚRU JSTE DÁVALA SUROVINY NA VÝROBU ŠAMPONU.
DĚKUJI
V současnosti je známo více než 35 druhů levandulí. Nejvíce se tato rostlina pěstuje v jižní Francii, ve Španělsku, Itálii, Maďarsku a místy i u nás. Během staletí vznikalo velké množství hybridních odrůd levandule, které lze nalézt v zahradách a parcích v mnoha zemích. K druhům vhodným do zahrad náleží například levandule lékařská (lat. Lavandula angustifolia). Levandule se vyskytuje v několika odrůdách, které se od sebe liší především svou velikostí a barvou, některé však také vůní. Kromě levandule lékařské se pěstuje i mnoho dalších druhů a kultivarů. Levandule korunkatá, takzvaná francouzská levandule (Lavandula stoechas), má velká nachová kompaktní květenství, ale je poněkud choulostivější. L. lanata má velká květenství, je otužilá a ideální do nádob, nesnáší však přemokření. Levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia) se pěstuje i ve varietách s jemně růžovými nebo bílými květy, které vyniknou na záhonech především v kombinaci s modrými a fialovými levandulemi.
V naší poradně s názvem ORECHOVÝ OLEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Debnarova.
Domáca výroba orechového oleja a jeho účinky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Na výrobu domácího oleje z ořechů budete potřebovat velké množství zralých jader ořechů. Čím kratší doba od jejich sklizně, tím lépe. Ořechy umelte a drť dejte do vlažné vody na jeden den. Kontrolujte aby ořechy byly stále ponořené ve vodě a voda nevychladla. Pak směs zahřejte na 50 až 60 °C. Přeceďte zahřátý obsah přes jemný cedník. Pevnou hmotu, která zbude pak pomocí lisu ihned vylisujte. Lisování musí být důkladné a rychlé, dokud je vše teplé. Pevnou hmotu můžete znovu zalít teplou vodou a za hodinu postupného zahřívání můžete znovu lisovat. Získanou tekutinu nalijte do skleněné nádoby s úzkým průměrem a dejte vychladit na 2 až 4 °C. Po vyhlazení je možné sejmout pevnou vrchní vrstvu, kterou tvoří domácí ořechový olej. Ořechy obsahují olej, ale z pohledu extrakce, jen v malém množství. Takže na deci oleje budete potřebovat 2 až 3 kila ořechů.
Co se týče účinků, tak ořechový olej bude prospěšný pro pokožku a vlasy při jeho zevním použití. Prospěšný bude také na polykání, ale to raději doporučuji jíst ořechy v původním stavu.
Na trhu dnes seženete již předpěstované sazenice, nebo si levanduli můžete také sami vyset brzy zjara do skleníku nebo do okenních truhlíků a květináčů, případně si můžete odebrat řízky ze starších keříků. A jak postupovat při řízkování? Zhruba v polovině jara ostříhejte větvičky levandule na řízky o délce zhruba 7 až 10 cm. Řízky ponořte do práškového kořenového stimulátoru a poté zasaďte (po 3 až 5 kusech) 4 až 5 cm hluboko do speciálního substrátu určeného k výsevu nebo množení. Ideální konečné umístění je v pařeništi, jinak stačí překrýt řízky průsvitnou fólií. Nezapomeňte také udržovat substrát vlhký. Až budou rostlinky dostatečně velké a venku již nebudou hrozit mrazíky, zasaďte je na vybrané venkovní stanoviště.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Levanduli charakterizuje především její uklidňující vůně, která uvolňuje mysl a duši. Avšak levandule dokáže mnohem více. Levandulová silice má silné hojivé a antibakteriální účinky, proto by měla být nepostradatelnou součástí každodenní péče o tělo a duši.
Levandule má svůj původ v oblasti Středomoří a severní Afriky, odkud se díky svým vlastnostem postupně rozšířila do celé Evropy a části Asie. Latinský název LAVANDULA je odvozen od slova „lavare‟ neboli umýt. Pravá levandule má šedomodrou barvu a roste pouze v horských oblastech v nadmořské výšce nad 800 m. Mezi nejznámější pěstitele levandule patří Itálie a Francie, nejvíce jich najdeme konkrétně v okolí italského Piemontu. Možná se vám ve spojitosti s levandulí vybaví francouzská Provence a její pravidelné dlouhé řady keříků s temně fialovými květy. To ovšem nejsou lány levandule, ale rostliny lavandin. Její podobnost s levandulí je obrovská, avšak lavandin nemá léčivé ani zklidňující účinky. Rostlina je pouze silně aromatická a levnější, proto se používá k parfémování kosmetiky, prádla a mýdel.
Levandule obsahuje tyto látky: silice, třísloviny, antokyany, hořčiny a pryskyřice. K léčení se (na rozdíl od využití v kuchyni) používá jenom květ levandule. Nálev z levandulového květu má tlumivé účinky na nervy, snižuje krevní tlak, působí mírně močopudně, tiší menstruační bolesti, stimuluje slinivku břišní a má blahodárný vliv na činnost střev i žaludku. Květ levandule se pro své zklidňující účinky přidává do směsí bylinek užívaných při bolestech hlavy, při nespavosti, nervozitě a závratích. Masáže prováděné oleji z levandule pomáhají při revmatických bolestech a mají povzbuzující účinek. Tinktura, která obsahuje silice levandule, prokrvuje při vnějším použití pokožku, tudíž je vhodná na revmatismus, dnu, špatně se hojící rány, na popáleniny a záněty. Levandule má při aplikaci na kůži i ochranné účinky. V době morových epidemií se věřilo, že pokud si lidé budou mýt ruce ve vodě s levandulí, vyhnou nákaze. Pravdou je, že látky obsažené v levanduli chrání kůži před přílišným rozmnožením škodlivých mikroorganismů. Konečně sušené květy levandule se někdy přidávají do bylinných přípravků na ošetření problematické pleti (levandule pomáhá mimo jiné při léčbě akné nebo ekzému).
Pěstujeme-li levanduli v květináči, dbáme na to, aby byl dostatečně prostorný, až dvakrát více než bal. Rostlina kvete obvykle v červnu, červenci až srpnu. Květ obsahuje silice, terpeny a třísloviny. Léčivé účinky jsou obsaženy hlavně v silici. Ta se extrahuje ze žlázek mezi hvězdovicovými chlupy na květech, listech i lodyze. Silici v domácích podmínkách nevyrobíme. Sbíráme stonky s květy v první fázi rozkvětu, listy můžeme trhat kdykoli. Sušíme ve svazcích, hlavičkami dolů. Sušené svazky byliny můžeme rozvěsit v místnosti, celou ji provoní. Bývá součástí věnečků nebo jiných sušených květin. Ukládá se do pytlíčků k provonění prádla nebo skříní, kde odpuzuje moly. Sušené stonky se používaly jako kadidlo.
Levandule je trvalka. Koupit ji můžete jako vzrostlou rostlinku nebo si ji můžete vypěstovat od semínka. Pěstování levandule ze semínka je poněkud náročnější a na první květy si počkáte déle. Semínka levandule se zasévají do misky nebo truhlíku v průběhu února a března. Nádoba musí být v místnosti s pokojovou teplotou kolem 20 stupňů. Rostlinky vyklíčí za 3–4 týdny. Malé rostlinky rozsadíme do malých květináčů nebo sadbovačů. Takto rozdělené rostlinky můžeme po skončení mrazů dávat ven. Zpočátku je umisťujeme do stínu, aby si zvykly na slunce. Vzrostlejší rostlinky sázíme do země v průběhu srpna a září, tak aby stihly před prvními mrazy dostatečně zakořenit.
Druhým způsobem, který je podstatně snazší, je koupě již rostlinky vypěstované. Rostlinku můžeme ponechat v květináči či ji přesadit přímo do záhonu. Tady je to jen na vás, pouze je třeba dbát na období prvních a posledních mrazíků, aby rostlinky napěstované v prostředí skleníku nezahynuly. Mrazuvzdornost rostlin závisí na druhu levandule.
O levanduli zasazenou na zahradě nemusíme speciálně pečovat. Ze své domoviny je zvyklá na mírnou zálivku, takže když ji zapomenete zalít, nic se jí nestane. Levandule je trvalka, která úspěšně v našich podmínkách přezimuje. Roste do větších rozměrů, keříky je tedy vhodné venku sázet alespoň s 60cm rozestupy. Levandule nemá žádné speciální nároky, upřednostňuje však suchou a dobře propustnou půdu. Pokud si nejste jisti s výběrem zeminy, pomohou vám odborníci v zahradnictví.
Japonská myrta, odborným názvem Cuphea hyssopifolia, se pěstuje obdobně jako klasická myrta. Na rozdíl od běžné myrty můžete z té japonské postupným tvarováním vypěstovat i bonsaj. Zatímco v zahraničí je možné, aby keřík rostl také v exteriéru, u nás se japonská myrta pěstuje jako pokojová rostlina. Pěstování japonské myrty není nikterak složité. Koupenou japonskou myrtu postavte do světlého polostínu anebo na slunečné místo. Japonské myrtě dopřejte dostatečnou zálivku, nejlépe dešťovou vodou. V průběhu růstu zalévejte rostlinu obzvlášť vydatně. Zemina pod myrtou nesmí nikdy vyschnout, protože na sucho rostlina rychle reaguje opadáním lístků. V průběhu kvetení očišťujte myrtu od odkvetlých květů. Po odkvetení myrtu sestříhejte na poloviční velikost (stejně jako levanduli).
Postup: Nejdříve nastrouháme 200 g marseillského mýdla. Poté zalijeme lžíci sušené levandule horkou vodou a necháme půl hodiny louhovat. Tekutinu následně přecedíme do hrnce, přidáme nastrouhané mýdlo a velmi pomalu ohříváme, dokud se mýdlo nerozpustí. Potom dáme hrnec pryč ze sporáku a počkáme, až hmota trochu vychladne. Pak do hmoty vmícháme několik kapek esenciálního levandulového olejíčku (není nutný, ale s ním je mýdlo lepší). Hmotu rozmícháme a ještě teplou ji nalijeme do formiček vymazaných jemným dětským olejíčkem. Ty odložíme na teplejší (ne horké) místo, přikryjeme je potravinovou fólií a necháme mýdlo pomalu vychladnout (vyráběná mýdla by se neměla dávat ihned do chladu, protože by mohla popraskat).
Levanduli je možné pěstovat i doma v květináči. Potřebuje lehčí půdu a vyžaduje hodně světla. Postavte ji tedy někam na parapet, kde na ni bude svítit sluníčko co nejdéle. Chce málo zalévat (vydrží i pár dní bez vody), je nenáročná na hnojení, a pokud bude mít dobrou zeminu, nemusí se hnojit vůbec. Je možné ji namnožit řízkováním nebo ze semen. Seje se v půlce února, potom se rozsází. Kvete od června až do konce léta. Nezaštipuje se, teprve až po odkvětu se sestříhá asi o jednu třetinu. Nejvhodnějšími odrůdami pro pěstování v nádobách je modře kvetoucí a zároveň mrazuvzdorná Hidcote Blue dorůstající do výšky 50 centimetrů či světlemodrá trvalková odrůda Munstead vysoká pouze 10 centimetrů. Kromě levandule úzkolisté můžete pěstovat i další druhy, ty však nejsou mrazuvzdorné, proto je pěstujte výhradně v nádobách, které lze na zimu snadno přemístit do světlé místnosti bez mrazu. Obzvlášť dekorativní je francouzská levandule Lavandula stoechas. Od klasické levandule se liší atraktivním květenstvím a výraznou citlivostí na mráz.
Levandulový olej si můžeme připravit několika způsoby. Všechny jsou velmi snadné. Nejrychlejší a nejjednodušší je teplá metoda. Potřebujete na ni přibližně čtvrt kila čerstvé levandule a tři sklenice oleje. Ten může být jak olivový, tak slunečnicový, nebo i exotičtější – jojobový či mandlový. Řepkový olej se příliš nehodí kvůli svému charakteristickému zápachu. Do hrnce s dvojitým dnem dejte levanduli, olej a vše uveďte opatrně do varu. Ve chvíli, kdy tuk dosáhne teploty sta stupňů, stáhněte oheň tak, aby ji již jen udržoval. Vše nechte klidně vřít tři hodiny. Po uplynutí této doby nechte vychladnout, přeceďte, pečlivě vymačkejte poslední kapičky cenné tekutiny z levandule, ještě jednou přeceďte přes gázu a přelijte do tmavé lahvičky. Trvanlivost takto vyrobeného levandulového oleje je přibližně tři čtvrtě roku.
Pomalejší, ale také velmi jednoduchá výroba je na studeno. Počet surovin závisí na tom, jakou sklenici použijete. Levandulí napěchujte vybranou nádobu, v nádobě a na rostlině nesmí být ani trocha rosy či vody. Pak vše zalijte vybraným olejem, stačí i slunečnicový. Sklenici uzavřete, umístěte na slunečné místo a nechte bylinu louhovat. Stačí dva týdny, ale opravdu dobrý efekt je přibližně po měsíci a půl. Po uplynutí této doby levandulový olej slijte, přeceďte, vymačkejte a naplňte jím temnou uzavíratelnou láhev.
Poslední metoda je časově i pracovně nejnáročnější, ale můžete při ní použít sušenou bylinu. Tu nasekáte na hrubo a uložíte do suché nádoby. Naberete osm polévkových lžic levandule, dáte je do větší sklenice, zalijete 400 ml vybraného oleje, promícháte, uzavřete a postavíte na slunečné místo. Po měsíci sklenici otevřete, přidáte dalších osm lžic, uzavřete, protřepete a na dva dny dáte na slunce. Tentokrát sklenici po dvanácti hodinách pečlivě protřepete. Po uplynutí celých osmačtyřiceti hodin levandulový olej přecedíte přes gázu, pokud se vám zdá, že je olej málo aromatický, znovu přidáte osm lžic bylinky. A zase jej odložíte na dva dny s pravidelným protřesením. Takto připravený olej přechovávejte ve tmavé uzavřené lahvičce.
Elektrický lis YODA 02 je kompaktní, se silným motorem a vysokou výtěžností, stejnou jako mají velké průmyslové lisovací stroje. Je praktický a stylový, jednoduchý na údržbu i ovládání.
Lis YODA 02 je první vysoce výkonný lis na výrobu za studena lisovaných olejů pro domácí použití. Výtěžnost lisu Yoda se pohybuje mezi 30–80 % v závislosti na olejnatosti použitých ořechů, semen.
Lis má sedm předvoleb, stačí vybrat správný program a lis se nastaví na správný druh olejnatých semínek, která chcete lisovat. Tyto předvolby jsou: arašídy, sezam, slunečnicová semínka, řepka, lněné semínko, vlašské ořechy a mix semínek.
V manuálu jsou uvedena také další olejnatá semena, k nim je vždy přiřazen vhodný program pro lisování. Nastavení přístroje se liší dle tvrdosti a olejnatosti lisovaných semen. Program určuje teplotu použitou u konce šroubovice (místo, kde vypadává suchý odpad) a tlak potřebný pro ideální extrakci oleje. Yoda produkuje za studena lisovaný olej (panenský olej), přičemž teplota oleje nikdy nepřesáhne 40 stupňů Celsia.
Vylisování 100 g semen trvá 3 až 5 minut. Čas lisování se liší dle druhu použité olejniny.
Díky za užitečné tipy. Levanduli miluji a určitě vyzkouším v létě z ní udělat levandulový olej. Levanduli používám pořád, ta vůně je úžasná. Před pár dny jsem vyzkoušela levandulový peeling ze sušených květů, můžu jen doporučit, pleť je po něm lesklá a vyživená. Vyzkoušejte, recept jsem našla tady: http://milujemebylinky.cz/l…
Tady je alternativní recept na výrobu domácího levandulového oleje pomocí zahřívání. Je tam i video, kde je vidět domácí levandulový olej. Článek o levanduli je tady: http://www.ceskaordinace.cz…
Tak to já jsem zastánce přírodní léčby, proto když se mi nespavost delší dobu táhla, tak jsem sáhla po přírodních doplňcích stravy, zkoušela jsem kozlík lékařský, gabu nebo levanduli, tyto všechny extrakty jsem brala zvlášť a nyní jsem objevila Wecare, který obsahuje všechny tyto látky ve dvou tobolkách a spím hlubokým spánkem celou noc až do rána.
Když nechcete stavět kolem révy konstrukci, tak můžete ještě vyzkoušet přírodní repelenty ve formě rostlin. Létající hmyz výrazně odpuzují muškáty - pelargonie a nebo také afrikány. Zkuste jimi osázet okolí rostliny. Můžete je také ještě doplnit o levanduli, bazalku, meduňku, mátu a šalvěj. Všechny tyto rostliny odpuzují létající hmyz.
Nedoporučuji aplikovat na plody révy nějaké pesticidy nebo repelenty, protože to všechno později sníte.
Pokud nic nepomůže, tak přesaďte révu na jiné místo.
Zkusila jsem šampón z jedlé sody. Jelikož jsem si chtěla udělat jen malé množství, přísady jsem dávkovala od oka. Míchala jsem sodu s bylinkovým odvarem. Doplnila jsem to pro vůni éterickým olejem. Dopadlo to výborně. Mylo to fantasticky. Krásně to vonělo. Vlasy jsou maličko tvrdší, zejména na barvených vlasech (nechávám je odrůst). Přelila jsem je vodou s citrónem, což stav určitě zlepšilo. Mám velmi dobrý pocit na vlasové pokožce, která trpěla občas lupy, ale ne příliš. Z éterických olejů jsem přidávala levanduli, tee tree, cypřiš.
Na výrobu domácího oleje z ořechů budete potřebovat velké množství zralých jader ořechů. Čím kratší doba od jejich sklizně, tím lépe. Ořechy umelte a drť dejte do vlažné vody na jeden den. Kontrolujte aby ořechy byly stále ponořené ve vodě a voda nevychladla. Pak směs zahřejte na 50 až 60 °C. Přeceďte zahřátý obsah přes jemný cedník. Pevnou hmotu, která zbude pak pomocí lisu ihned vylisujte. Lisování musí být důkladné a rychlé, dokud je vše teplé. Pevnou hmotu můžete znovu zalít teplou vodou a za hodinu postupného zahřívání můžete znovu lisovat. Získanou tekutinu nalijte do skleněné nádoby s úzkým průměrem a dejte vychladit na 2 až 4 °C. Po vyhlazení je možné sejmout pevnou vrchní vrstvu, kterou tvoří domácí ořechový olej. Ořechy obsahují olej, ale z pohledu extrakce, jen v malém množství. Takže na deci oleje budete potřebovat 2 až 3 kila ořechů.
Co se týče účinků, tak ořechový olej bude prospěšný pro pokožku a vlasy při jeho zevním použití. Prospěšný bude také na polykání, ale to raději doporučuji jíst ořechy v původním stavu.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.