Zánět nehtového lůžka je stále častějším problémem. Postupy léčby mohou být konzervativní, stejně jako může být zvolena i léčba, kterou je plastika nehtového lůžka. Prosté odstranění nehtu bez ošetření nehtového lůžka není přípustné. Vždy je nutné odstranit postranní část nehtové zárodečné ploténky, která je příliš široká. Zánět, který tlačí do nehtového valu, je nutné vystřihnout. S pomocí černé masti či Framykoinu zánět většinou zmizí.
Plastika penisu se v posledních letech stává stále běžnější záležitostí. Obvykle se jedná o tyto typy plastické operace genitálu mužů – plastiky penisu:
Ovariokela – u malých holčiček (do 1–2 let). Jde o stav, kdy jsou úpony vaječníků (ovaria) relativně dlouhé a pánev relativně malá. Ovarium může vyplavat tříselným kanálem. Není žádná klinická symptomatologie, žádné křeče, problém zjistí vyšetření pohmatem (má velikost fazole). Terapie spočívá v manuálním vrácení ovaria zpět, jinak by mohlo atrofovat. Plánovaná operace není urgentní, ovarium se při ní vrátí zpět do dutiny břišní, provede se plastika tříselného kanálu.
Hernia umbilicalis (pupeční kýla) – vyskytuje se poměrně často, ale ne v dětském věku. Je to jediná kýla, která se může spontánně uzavřít. Vyšetření pohmatem. Pokud se neuzavře do 6 let, operuje se a provádí se plastika kýlní branky. Pokud se kýla neoperuje, může se zvětšovat (po těhotenství). U dospělých se může uskřinout, nejčastěji u mužů při zvýšené fyzické námaze.
Hernia supraumbilicalis (nad pupkem) – malé defekty ve stěně břišní, může dojít k uskřinutí. Indikuje se k operačnímu výkonu.
Hernia unguinalis (tříselná) – objevuje se v dětském i dospělém věku. Velmi často dochází k uskřinutí, což znamená komplikace. Indikuje se tedy k plánovanému operačnímu výkonu, provádí se plastika tříselného kanálu.
Hernia skrotální (varlete) – kýlní vak svým obsahem zasahuje do skrota a skrotum deformuje. Může dojít k uskřinutí a zánětu. Léčba je tedy nutná a spočívá v návratu vaku zpět do dutiny břišní a provedení plastiky tříselného kanálu.
Hydrokela testis (vodní kýla varlete) – přítomnost tekutiny v obalech varlete, deformita skrota, při pohmatu tvrdé, tuhé, nebolestivé. V tomto případě se do dutiny břišní dostane voda, nejčastěji v dětském věku, kdy není zcela uzavřena komunikace mezi dutinou břišní a oblastí skrota, nebo u starých lidí. Léčba se provádí punkcí (kontraindikace v dětském věku), u dospělých může dojít k recidivám (znovu se naplní tekutinou). Operační výkon spočívá ve zrušení komunikace s dutinou břišní a částečném odstranění obalů varlete (recidiva by pak neměla nastat).
Variokela – je zmnožení cévní pleteně v okolí varlete a spermatického folikulu, což způsobí deformaci skrota, výsledkem je ohromné houbovité varle. Pacienti mají problémy s tvorbou spermií, tedy s plodností. Léčba spočívá v chirurgickém odstranění cévních pletení.
Brániční hernie na podkladě vývojové vady – defekt na bránici, kdy část bránice není vyvinuta (vzadu a laterálně). Nejsou časté, ale pokud nejsou u novorozence léčeny, umírá. Klinický průběh: plod se vyvíjí úplně normálně, po narození zhoršená respirační funkce (dušnost, cyanóza, smrt) – dítě polyká vzduch, střeva se proplynují, zvětšuje se bříško a břišní orgány se stěhují do hrudní dutiny, srdce se stěhuje doprava, takže dochází k zahnutí mezihrudí, zalomení velkých cév, útlaku plic a následně k úmrtí. Léčba: nutná je velmi rychlá intubace, následuje akutní chirurgické řešení – otevře se dutina břišní, z hrudníku se orgány stáhnou zpět do břicha, díra se zašije nebo se použije syntetická síťka nebo dura mater (tvrdá plena mozkomíšní). Prognóza je však špatná, může dojít k hypoplasii plic a poruchám vnitřního prostředí.
Retrosternální kýla – vzniká v defektu bránice za sternem. Projevuje se až ve starším věku, jde o takzvanou pravou kýlu, léčba je chirurgická.
Paraesofageální hernie – defekt bránice okolo otvoru pro jícen, část útrob se dostává do dutiny hrudní přes fyziologický otvor v bránici. Jde o vnitřní kýlu, která nezpůsobuje větší obtíže.
Hyátová hernie – kýla, při níž se do dutiny hrudní dostává horní část žaludku (fundus). Projevuje se bolestí v epigastriu, pacient může zvracet, jícen je poškozen kyselým žaludečním obsahem. Léčba je buď konzervativní (antacida), nebo chirurgická (žaludek se fixuje k bránici, přes jícen se přešívá část žaludku – fundoplikace).
Příčiny bílých skvrn na jazyku, ale také na stranách úst mohou být dvě. V prvním případě se jedná o moučnivku, která je obvyklá především u kojenců, ale může postihnout i dospělé, kteří užívají antibiotika nebo jsou jinak nemocní. Po seškrábnutí zůstává po těchto skvrnách červené bolestivé místo. V dospělosti se moučnivka vyskytuje, pokud se oslabí imunitní systém. Typickou příčinou je infekce HIV nebo užívání léků, které tlumí imunitní systém, tedy imunosupresiv. Imunitní systém účinně neudržuje rovnováhu systému a dochází k přemnožení kvasinek, které na tuto situaci čekají. Poruchu rovnováhy mezi organismy žijícími v dutině ústní může také narušit užívání antibiotik. S moučnivkou se setkáme rovněž u jedinců s chronickým onemocněním jater. Léčba závisí na vyvolávající příčině. Tedy úprava funkce jater, vysazení antibiotik, úprava léčby imunosupresivy a podobně. Na tyto skvrny se často používá genciánová violeť, ale u malých dětí je dobré poradit se s lékařem o nejvhodnější léčbě.
Další příčinou bílého povlaku na jazyku je leukoplakie. Jedná se o chorobné rohovatění dlaždicového epitelu v místě, kde zrohovatělý být nemá, tedy například na jazyku. Bílý povlak pevně lne a nelze jej snadno odstranit. Dochází vlastně k bělavému ztluštění sliznice. Ložiska jsou ostře ohraničena. Mezi rizikové faktory se řadí zejména kouření, dále alkohol, chronické dráždění sliznice. To může být způsobeno nevhodnou zubní protézou či opakovanými infekcemi sliznice dutiny ústní. Vyvolavatelem jsou kvasinky nebo virus Epsteina-Baarové.
Pokud však bílé skvrny nelze seškrábnout, nejsou bolestivé a samy nemizí, může se jednat o prvotní příznak rakoviny této oblasti.
Dle čínské medicíny bílý povlak na špičce jazyka signalizuje zánět sliznice žaludku. Bílý povlak ve středu značí onemocnění dvanácterníku.
Léčba závisí na původu onemocnění a od něj se odvíjí. Podle vyvolávající příčiny se uplatňují antimykotika či antivirotika. Možná je též léčba chladem nebo chirurgická plastika postiženého místa. Stav není akutní, ale někdy se na jeho podkladě může vyvinout zhoubné onemocnění. Zvláštní jednotkou je vlasatá leukoplakie. Při tomto onemocnění jsou viditelné ostře ohraničené bílé okrsky, které jsou ale na hranách jazyka a pouze v předních dvou třetinách jazyka. Souvisí s virem HIV či virem Epsteina-Baarové.
Fimóza je zúžení otvoru předkožky, pro které nelze přetáhnout kůži přes žalud penisu. Může být jak vrozená, tak i získaná. Vrozená (kongenitální) je častější a bývá téměř u všech novorozených chlapců, ale postupem času sama vymizí. Získaná (sekundární) může vzniknout následkem zánětů žaludu (typicky u diabetu mellitu – cukrovky), nebo poraněním předkožky – typicky při nešetrném přetažení předkožky u dítěte.
Příznaky a projevy fimózy
nemožnost přetáhnout předkožku přes žalud
nemožnost pohlavního styku či jeho bolestivost
hromadění smegma (bílá zapáchající hmota pod předkožkou)
v důsledku špatné hygieny může vzniknout zánět, později v extrému i rakovina penisu (z důvodu chronického dráždění tkání)
nafukování předkožkového vaku při močení
časté záněty žaludu – takzvané balanitidy
zánět předkožky – při infekci otok předkožky a výrazná bolestivost, možný výtok hnisu a dysurické potíže (bolestivé močení)
parafimóza je taková komplikace fimózy, kdy se úzká předkožka sice přetáhne přes žalud, ale pak nejde vrátit zpět a zaškrtí tkáň žaludu
relativní fimóza je taková, ke které dochází jen při ztopoření penisu, a je zde riziko vzniku parafimózy
Rozdělení fimózy
Fimózy dělíme do několika skupin:
Kongenitální (vrozená) fimóza je fyziologická (normálně se vyskytující) u novorozených hochů. Někdy je vstup do předkožky tak těsný, že způsobuje problémy při močení.
Sekundární (získaná) fimóza vzniká obvykle na podkladě zánětlivých změn probíhajících v listech předkožky. Typicky jde o komplikaci diabetu mellitu. Předkožka se pak v místě přechodu zevního a vnitřního listu jizví a zužuje, až ji nelze přetáhnout ani v klidu, postupně se záněty opakují a předkožka má tendenci se uzavírat.
Relativní fimóza je taková fimóza, kdy předkožku nelze přetáhnout jen v některých situacích (například při erekci a u flacidního penisu lze), nebo nelze přetáhnout zcela.
Stavy imitující fimózu
Mezi stavy imitující fimózu patří krátká uzdička (frenulum breve). V takovém případě nelze předkožku přetáhnout. Řešením je plastika provedená urologem, známá jako frenuloplastika. Často však dojde k její ruptuře při pohlavním styku či masturbaci. Rizikem je pak výrazné krvácení z frenulární tepny (arteria frenularis).
Léčba fimózy
U sekundární fimózy je nutná kompenzace základního onemocnění. Teoreticky připadá v úvahu i rehabilitace s eventuálním užitím léčiv, jež rozvolňují jizvy a zvyšují elasticitu (steroidy, enzymy, kyselina hyaluronová). Tento postup je však ekonomicky nákladný a není bez rizika. V praxi je extrémně vzácný. Nejčastější způsob ošetření je obřízka.
Třepení, lomivost nehtů ve vrstvách („onychoschisis“) a jejich snížená kvalita jsou častý jev, který lze diagnostikovat až u 20 % populace. Častěji tento problém postihuje ženy a obtíže jsou zřetelnější od podzimu do jara. Jev souvisí s množstvím vody v rohové vrstvě pokožky a nehtové ploténce. Udává se, že pokud je v uvedené tkáni méně než 16 % vody, dochází k přesychání pokožky a lomivosti nehtů. Časté máčení rukou do mycích prostředků vede ke smývání ochranné vrstvy a k následnému rozvoji „onychoschisis“. Je také třeba myslet na nedostatek železa.
Podélné rýhování a zvýšená podélná lomivost nehtů vzniká v souvislosti s častým mytím rukou, práci ve vlhkém prostředí. Obdobný jev lze pozorovat při zvýšené funkci štítné žlázy, nedostatku vitamínu A nebo B, podvýživě, nedostatku vápníku. Při nedostatku železa se může tento problém kombinovat s „koilonychií“. Poškozením nehtového lůžka vznikají na nehtových ploténkách bělavé tečky („leukonychia punctata“), plošky nebo pruhy (“leukonychia striata“). Původcem jsou drobná traumata, způsobená například při manikúře. Příčné pruhy („leukonychia transversa“) jsou projevem krátkodobého poškození nehtového lůžka, například při infekcích (spála, spalničky) nebo při otravách arzénem, thaliem, po chemoterapii. Podlouhlé pruhy („leukonychia longitudinalis“) jsou přítomné u pacientů s onemocněním „dyskeratosis follicularis“ neboli „morbus Darier“. Snížené hladiny bílkoviny albuminu v krvi (hypoalbuminemie) vede ke vzniku „Muerckových linií“. U pacientů s cukrovkou, cirhózou jater nebo chronickým srdečním selháváním vzniká obraz „Terryho nehtů“. „Half-and-half“ nehty jsou patrné u pacientů se selhávajícími ledvinami. Úplné zbělení nehtových plotének lze vidět u pacientů s cirhózou jater.
Miskovitě prohnutý nehet může být patrný u dětí bez souvislosti s jiným onemocněním. U dospělých je průvodním znakem nedostatku železa a s ním spojené chudokrevnosti, provází stavy podvýživy. Také bývá jedním z příznaků nadměrné činnosti štítné žlázy (thyrotoxikózy). Miskovité prohnutí lze rovněž pozorovat na některých prstech u takzvaného Raynaudova fenoménu (onemocnění s poruchou prokrvení prstů ruky nebo nohou). Vrozené poruchy typu koilonychie jsou vzácností. Onemocnění může ojediněle vzniknout i jako výsledek drobného poškozování nehtového lůžka v zaměstnání, například u automechaniků a „pradlen“ (časté máčení rukou).
Nehty, zejména na dolních končetinách, se kornoutovitě deformují (jako by byly stisknuty kleštěmi) a svými okraji se zařezávají do přilehlé měkké tkáně – tento stav je patrný v souvislosti s opakovanou traumatizací nehtového lůžka z nevhodných bot. Také bývá přítomen u pacientů s lupénkou. Léčba spočívá v plastice nehtového lůžka.
Zarůstání silně zakřivené nehtové ploténky do nehtových valů – postiženy bývají nejčastěji palce na nohou. Ve většině případů následuje bakteriální infekce a chronický zánět. Jako léčebný prostředek se doporučuje nošení volné obuvi a změna způsobu stříhání nehtů, to znamená stříhat rovně a nezastřihávat rohy. V některých případech je nutná plastika nehtového lůžka.
Drobné krvácení pod nehtem má nejdříve charakter malé tečky, která se v souvislosti s růstem nehtu mění v čárku, tomu se říká, že nabývá třískovitého charakteru („splinter“). Ke krvácení dochází nejčastěji po traumatu, dále u lidí s poruchou srážlivosti krve, u horolezců při snížené hladině kyslíku v krvi, vzácně u pacientů s endokarditidou. Je k vidění u řady kožních nemocí jako lupénka, plíseň nehtů, pityriasis rubra pilaris. Při větším krvácení dochází ke vzniku hematomu (nejčastěji po úrazu). Drobné projevy není třeba léčit, odrostou postupně s nehtem. Větší hematom bývá velmi bolestivý a je nutné uvolnit tlak, který pod nehtovou ploténkou vzniká. Obvykle stačí provrtání nehtu. Nutné je zabránit případné bakteriální infekci lůžka.
Plísňová infekce nehtových plotének nohy – nejčastějším původcem jsou vláknité houby z čeledi Dermatofyta a kvasinkové houby z rodu Candida. Málokdy bývá napaden zdravý nehet. Predisponujícími faktory jsou poranění, časté namáčení rukou, cukrovka, snížená obranyschopnost, poruchy prokrvení. Většinou se nejdříve infikuje pokožka na nohou, pak nehty nohou, následně prsty rukou. Nehtová ploténka se bělavě nebo žlutavě barví, je matná, drolivá a charakteristicky se ztlušťuje. Pod nehty se mohou tvořit nánosy žlutavých šupin. Pro léčení této komplikace je k dispozici řada velmi účinných antimykotických léků. Za efektivní jsou považovány ty, které obsahují nystatin, mikonazol, klotrimazol a ekonazol. Preparáty k místnímu ošetřování jsou účinné, pokud není postižena část větší než polovina nehtové ploténky. Pokud jsou infekce rozsáhlejší, podávají se antimykotika v tabletách (ketokonazol, itrakonazol, flukonazol, terbinafin). Chirurgické snesení nehtu se již dnes prakticky neprovádí, případně se dává přednost rozpuštění nehtu chemicky.
Zhoubný nádor z epitelových buněk. Toto onemocnění lze léčit jedině pomocí chirurgického odstranění, ozáření, chemoterapie.
Pokud se fimózu nepodaří vyléčit pomocí masti, lze přikročit k plastické operaci, po níž zůstane celá předkožka zachována (takovou operací je například dorzální discize nebo trojitá incize).
Pouze ve velmi výjimečných případech je nutná cirkumcize (obřízka), která se provádí ambulantně v celkové anestezii. Obřízka je amputace neboli oddělení předkožky penisu. Při obřízce je poškození nevratné – předkožka je odstraněna a už nikdy zpátky nenaroste. Žalud vysychá a časem ztrácí svoji citlivost. Je to tedy opravdu vážné poškození! V případě, že má předkožka zánět, že bolí nebo že způsobuje potíže při pohlavním styku či masturbaci, měla by být léčena. Ale často je místo toho rovnou amputována! Úkolem dobrého lékaře není to, aby amputoval ty části těla, které zrovna dělají potíže, ale aby udržel tělo a jeho části zdravé nebo aby je léčil. Jeho úkolem je tedy předkožku léčit a napomoci jí, aby fungovala tak, jak si to představuje příroda. Někdy je nutné amputovat části těla, například když jsou tak těžce zraněné, že už se nedají léčit, nebo když už jsou odumřelé a hrozí, že by jejich zachování ohrozilo váš život. To vše je však u problémů s předkožkou velice vzácný případ. Obřízka je léčbou pouze v těch případech, že někdo trpí jedním velice vzácným kožním onemocněním, které se cizím slovem nazývá „balanitis xerotica obliterans“. Ale ve všech ostatních případech se dá předkožka léčit mastí, eventuálně ve vážnějších případech operací se zachováním předkožky.
Ta se provádí obvykle:
ve stavu po takzvané parafimóze (uváznutí předkožky za žaludem);
pokud silný otok předkožky brání močení;
Z důvodu bolestivosti při pohlavním styku;
při opakovaných zánětech žaludu a předkožky z důvodu zjizvené předkožky;
v případě kožního onemocnění BXO (balanitis xerotica obliterans – zánět spojený s narušením vnitřních stěn cév, který vede k nedostatečnému prokrvení), avšak pouze na základě histologického nálezu.
Pouze poslední z uvedených případů je absolutní indikací cirkumcize, a to ještě pouze u 50 % pacientů s uvedeným onemocněním, které se navíc vyskytuje téměř výhradně u dospělých jedinců, kdežto v dětství je velmi vzácným jevem.) Obřízku lze provést jako celkovou, kdy se odstraní celá část předkožky, nebo částečnou, parciální, kdy se odstraní pouze jizevnatá, zúžená část předkožky.
Po dezinfekci předkožky a po místním znecitlivění (penis blok) cca 10 ml 1% mezokainu se uvolní předkožkový vak a skalpelem se snese přebytečná kůže, která způsobila zúžení předkožky. Atraumatickým vstřebatelným stehem (nevyžaduje odstranění stehů – stehy se cca za 10–14 dní samy rozvolní a vypadnou) se provede sešití obou listů předkožky za účelem optimálního kosmetického efektu. Výsledným efektem je penis bez přebytečné předkožky s odhaleným žaludem – v případě celkové obřízky. U částečné obřízky lze předkožku částečně přetáhnout přes žalud penisu.
V určitých případech nelze provést operaci v lokální anestezii a je doporučena operace v celkové anestezii obvykle na urologickém lůžkovém oddělení nemocnice. Pro omezení nepříjemných pocitů během zákroku se doporučuje pacientům inhalační analgetikum ENT. V rámci předoperačního vyšetření je vhodné provést kontrolní vyšetření krve na eventuální poruchy srážlivosti krve.
Výkon není hrazen z veřejného zdravotního pojištění. Mužská obřízka tak stojí cca 14 000 Kč, plastika uzdičky 13 000 Kč. Cena zahrnuje samotný operační výkon a první pooperační kontrolu.
Rekonvalescence po obřízce je bezproblémová, trvá zhruba 4 týdny, poté se může muž vrátit k sexuální aktivitě. Žalud penisu, původně krytý předkožkou, je po operaci částečně nebo úplně obnažen, a tedy více vystaven zevním podnětům. Proto se vůči nim postupně stává méně citlivým hlavně při kontaktu se spodním prádlem. V důsledku toho by měl být méně citlivý i k ostatním podnětům a teoreticky by při pohlavním styku mělo trvat déle, než dojde k vyvrcholení soulože.
Cílem léčby fimózy je zprůchodnění vývodných cest močových a odstranění potíží s dodržováním hygieny, ovšem tak, aby nebyla narušena sexuální funkce penisu.
Lékařské uvolňování předkožky pomocí kuličkové sondy není nutné, ba naopak, může vést ke zcela zbytečným poraněním. Jen velmi zřídka dochází ke komplikacím způsobeným takovýmito srůsty, například dochází-li k nadměrnému hromadění smegmatu na méně přístupných místech mezi žaludem a předkožkou. V takovém případě lze potíže řešit šetrnou aplikací masti s obsahem 1% estrogenu nebo 0,1% kortizonu mezi žalud a předkožku.
Při plastické úpravě se odstraní zúžená část předkožky tak, aby zbývající část kryla částečně žalud a současně aby bylo možné zbylou předkožku zcela volně přetáhnout. Pokud bude krátká uzdička, bude provedena plastická úprava vedoucí k jejímu prodloužení. Výkon není příliš časově náročný. V pooperačním období se na ránu dávají obklady. Stehy jsou šity rychle vstřebatelným materiálem a není třeba je odstraňovat, vypadnou samy. Jako u každé operace jsou i po operaci fimózy možné komplikace. Bezprostředně po operaci se může vyskytnout krvácení, které lze většinou vyřešit tlakovým obvazem, výjimečně je nutné založení stehů. V časném pooperačním období jsou možné i komplikace zánětlivé, které se dají dobře zvládnout podáním antibiotik v masti.
