Pojmem keratóza se označuje chorobné (z)rohovatění kůže. Jedná se o nezhoubný útvar, který se objevuje mimo jiné u starších lidí (senilní keratóza). Keratóza je okem viditelná, stejně jako jakékoli kožní výrůstky, pihy, kuří oka, bradavice a podobně. Ačkoliv keratóza nepředstavuje zhoubné bujení, není dobré ji podceňovat, jelikož značí problém dezorientace kožních buněk. Z celostního hlediska se jedná o postižení kůže, jež je zástupným orgánem („kontrolkou‟) jater. Co se týče vzhledu, keratóza jsou nápadné červené, hnědé nebo narůžovělé skvrny, které se obyčejně vyskytují na hlavě, krku či rukou, avšak lze je najít i na jiných částech těla. Mají hrubou texturu a velikost od 1 mm do 3 mm, případně jsou větší.
Keratóza se léčí zmrazením kůže pomocí kapalného dusíku, takzvanou kryoterapií, která se provádí v ordinaci kožního lékaře. Kryoterapie může způsobovat mírné bolesti, jež mohou trvat až 3 dny. Léčba trvá obvykle 7−14 dnů.
V příběhu DERMATOVENEROLOGIE KARLOVO NÁMĚSTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Kolínská.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli u Vás odstrańujete metličkové cévky, jakým způsobem, zda je možné se objednat na konzultaci a ceník výkonu. Děkuji předem za odpověď. Přeji krásný den.
Kolínská Eva
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdena Sobotková.
Je mi 67 let a mám četné senilní pihy kolem prsou , v podpaží ,na zádech.
Poraďte prosím, kdo mě toho může zbavit ?
Děkuji Sobotková
Seboroická keratóza (senilní keratóza, senilníveruka, stařecká bradavice) je nejčastější nezhoubný (benigní) nádor kůže (pokožky). Je charakterizovaný pupínky a plochými ložisky hnědé barvy, jejichž povrch připomíná náprstek. Objevuje se po 30. roce věku a může být mnohočetný (desítky až stovky projevů na kůži). Seboroická keratóza je častěji pozorována u mužů.
Seboroická bradavice (verruca seborrhoica senilis, stařecká senilní bradavice) je běžný proces na kůži staršího člověka. Vzácně se objevuje u jedinců do 30 let. Vždy se tvoří na normální kůži ve vazbě na vlasové folikuly. Na dlaních a ploskách se nevyskytuje. Nachází se především na trupu, v obličeji, na krku a hřbetech rukou. Senilní veruky obvykle bývají mnohočetné a na kůži téhož pacienta mají různý stupeň vývoje. Zpočátku jsou útvary malé, ohraničené, mají barvu kůže, jsou jen lehce nažloutlé, plošně elevované, nenápadné. Později přibývá nahnědlé až šedočerné zabarvení, jejich povrch je matný, rozbrázděný, drsný až mazlavý. Upozorní na sebe především matným (opuncovaným) povrchem nebo narušením normálního kožního reliéfu.
Zvětšují se až do velikosti nehtu. Pak se jeví jako papilomatózní, rozbrázděné a mají nahnědlou nebo špinavě černou barvu. Retencí rohoviny v kryptách vznikají komedonovité načernalé keratózy (zátky), které jsou důležité v diferenciální diagnóze. Zánět se primárně nevyskytuje, přesto se může po poranění objevit. Seboroické veruky se tvoří vždy na normální kůži. Jde o benigní útvar, seboroická veruka se nikdy nezvrhne, není tedy prekancerózou. Velikost je od několika milimetrů až do 1 – 2 cm.
Hnědé skvrny na dolních končetinách patří mezi aktinické kožní projevy. Kromě těchto skvrn se do této kategorie dají zařadit ještě seboreické verruky (stařecké bradavice), rozšířené žilky, červené tečky, útvary tvořené z cévek (odborně hemangiomy či senilní hemangiomy) a další. Začínají se velmi zvolna tvořit většinou ve věku kolem 30–40 let, v závislosti na genetických vlastnostech kůže a způsobu života jedince. Čím více UV záření kůže „zažila“, tedy absorbovala během celého dosavadního života (to znamená včetně dětství), tím větší obvykle bývá tendence ke vzniku skvrn, nejsou výjimkou i hnědé fleky na chodidlech.
Příčiny
Jaterní skvrny na nohou vznikají na základě nadměrného slunění. V závislosti na genetických vlohách postihnou tyto skvrny obvykle postupně v určitém rozsahu každého. Pokud jich není mnoho a nejsou spojeny s dalšími mnohočetnými aktinickými projevy, nemusí ani nutně esteticky vadit.
Co s tím dělat
Odstranění bývá svízelné, řadu skvrn lze odstranit pouze částečně – pouze zesvětlají, navíc je po těchto zákrocích ošetřená kůže obvykle velmi citlivá na další UV záření, při náhodném či neuváženém pobytu na slunci se tak skvrny mohou poměrně rychle tvořit znovu.
V tradiční čínské medicíně se Cordyceps používá k obnovování normálních tělesných funkcí, podpoře imunitního systému, endokrinního systému a ledvin, k léčbě dýchacího ústrojí a kardiovaskulárního systému a k snazšímu udržování správné viskozity krve.
Na Západě vešel extrakt z Cordycepsu – vedle všech svých dalších užitečných vlastností – ve známost jakožto silné afrodiziakum a jako omlazovací prostředek. Lidová medicína používá tuto houbu k léčbě kašle, anémie, tuberkulózy, bolestí zad, impotence, neplodnosti, nočního pocení a senilní slabosti. Bylo zjištěno, že Cordyceps sinensis může snižovat množství lipidů v krvi, bránit vzniku aterosklerózy, stimulovat krvetvorbu, zpomalovat růst nádorů a snižovat dobu zotavení z vyčerpání. Má rovněž silné antioxidační účinky. Cordyceps účinně omlazuje tělo, zvyšuje odolnost proti působení různých vnějších i vnitřních faktorů a aktivuje tvorbu červených a bílých krvinek. Cordyceps má protizánětlivé účinky, snižuje bolest a reguluje tělesnou teplotu. Je přírodním antibiotikem a inhibuje růst různých virů a bakterií včetně adenovirů, virů chřipky a oparu. Cordyceps obnovuje funkci ledvin a jater, rozpouští ledvinové kameny a kameny ve žlučníku a žlučovodech, reguluje metabolismus především lipidů (tuků), snižuje únavu a zlepšuje spánek.
Lecitin díky vysokému podílu esenciálních mastných kyselin dokáže v krevním oběhu rozpouštět škodlivý LDL cholesterol. Ten pak snadno projde i těmi nejtenčími cévami a nemá tendenci se v nich usazovat. Lecitin dokonce dokáže rozpouštět i již vzniklé tukové a cholesterolové usazeniny. Snižuje krevní tlak a je tak skvělou prevencí proti kardiovaskulárním onemocněním a mozkovým příhodám.
Díky svým vlastnostem pomáhá lecitin zvyšovat koncentraci. To ocení všichni, kteří při své práci namáhají hlavu. Učení a jakékoli myšlenkové pochody jdou zkrátka s lecitinem mnohem snadněji. Údajně prý pravidelné užívání lecitinu dokáže zvýšit IQ až o 10 bodů. Lecitin se používá také k prevenci a léčbě neurologických onemocnění, jakými je například Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba a senilní demence. Je tak velkým pomocníkem v geriatrii.
Velké množství lecitinu obsahují játra. Konkrétně tvoří lecitin 73 % objemu tuků v játrech. Je nezbytný proti tukové degeneraci, cirhóze, pomáhá proti vzniku nádorů jater nebo při zánětech jaterní tkáně. Nesmírně důležitý je i při procesu odbourávání alkoholu v játrech, proto by přísun lecitinu měl zvýšit každý, kdo si rád dopřeje nějakou tu sklenku alkoholu.
Dostatečný přísun lecitinu dokáže zabránit tvorbě žlučových kamenů. Za jejich vznik je totiž zodpovědná právě nerovnováha lecitinu, kyseliny žlučové a cholesterolu.
Lecitin zlepšuje kvalitu pokožky, nehtů a vlasů, pomáhá je hydratovat a zpomaluje jejich stárnutí. Dokáže do hloubky regenerovat poškozené vlasy. Díky svým protizánětlivým účinkům se využívá i při léčbě kožních potíží – zmírňuje například ekzémy nebo lupénku. Osvědčil se také v boji s celulitidou.
Lecitin totiž dokáže dobře aktivovat anabolické procesy, čímž se zkracuje regenerace po fyzické aktivitě. Umí také chránit stěny tlustého střeva před narušením. A neméně prospěšný je také pro udržení odolnosti imunitnímu systému.
Degenerativní onemocnění a dystrofické keratopatie
Korneální degenerace jsou změny spojené s depozity tuků, vápníku, či jejich kombinace v rohovkových lézích. Změny jsou značně variabilní, centrální, dobře ohraničené, bílé, šedobílé či krystalické. Doprovodným znakem může být zánět, vaskularizace a pigmentace.
Lipidová degenerace
Vyskytuje se buď na jednom, nebo na obou očích, často následuje po zhojeném rohovkovém vředu. Méně často může být spojená s metabolickými onemocněními, jako jsou hypercholesterolémie a hyperlipémie. Postižené oči jsou obvykle bez klinických příznaků, pouze na rohovce je zřetelná opacita ve formě "drobných jehliček" (ohraničený zákal rohovky). Při výskytu tohoto onemocnění je vhodné provést vyšetření krve na činnost štítné žlázy, která může být snížená, popřípadě vyšetření lipidového profilu pacienta (zvýšená hladina cholesterolu v krvi). Protože nedochází k ovlivnění zraku pacienta, onemocnění se neléčí. Je možné provést odstranění povrchových vrstev rohovky, během několika týdnů však dochází k opětovnému výskytu opacity na témže místě. Pokud je u pacienta diagnostikována snížená činnost štítné žlázy, je možné onemocnění ovlivnit medikamentózně.
Kalciová degenerace
Onemocnění může být spojeno s výskytem celkové hyperkalcémie, hypervitaminózy D, chronické urémie (přítomné při chronickém selhání ledvin) a chronické uveitidě (zánět duhovky). U psů je nejběžnější příčinou chronické zánětlivé onemocnění rohovky s přítomností vředu. Ve středu rohovky se vyskytuje povrchové šedobílé zakalení rohovky. Terapie může být chirurgická, popřípadě lokální. Opětovný výskyt po chirurgické terapii je však častý.
Cirkumskriptní sekvestrace rohovky koček
(latinsky keratitis nigrum) je fokální degenerativní onemocnění rohovky kočky neznámé etiologie, které bylo popsáno poprvé v roce 1960. Za možnou příčinu se považuje například u perských koček postižení primární rohovky s nedostatečnou distribucí slz po bulbu. Jako další možné příčiny se uvádějí virové infekce rohovky (herpesvirus felis) a virózy se vztahem k respiračnímu systému, KCS, entropium, trauma nebo reakce rohovky na cizí těleso. Plemenná predispozice je u kočky perské, siamské, himálajské, barmské i evropské (domácí) krátkosrsté kočky. Dědičný přenos je považován za možný například u skvrnitých koček.
Většina případů onemocnění byla zjištěna mezi 2. až 7. rokem života pacienta. Charakteristickým nálezem je jednostranná černá nebo hnědočervená oválná až kruhová skvrna centrálně či paracentrálně uložená s lehkým vyvýšením rohovkového epitelu, doprovázená různým stupněm konjunktivity, edému a vaskularizace rohovky. Při následném porušení celistvosti epitelu rohovky pozorujeme fotofobii s výraznou sekrecí slz a různou intenzitou bolestivosti. Druhé oko bývá postiženo zřídka, k postižení dochází později, výjimečně s možností recidivy. Výskyt klinických příznaků je variabilní, a to od bolestivého sevření víček až po oční výtok. Příčina onemocnění není zcela zřejmá, může se potvrdit přítomnost mikroorganismů, nedostatečná produkce slz, entropie a podobně. U pacientů je často zmiňováno poranění rohovky, nebo herpesvirová keratitida.
Korneální sekvestr bývá zpočátku pozorován jako jantarově zbarvené ložisko s pomalým vývojem za tvorby plaku, který čím je hustší a tmavší, tím má zřetelnější okraje a separuje se od stromatu, takže může dojít ke spontánnímu odloučení. Změna barvy je způsobena degenerovaným kolagenem rohovky. Okolí sekvestru je postupně vaskularizováno, edém a buněčná infiltrace rohovky mají za následek zakalení. Onemocnění má tedy mírně progresivní charakter. Černá léze je nepigmentovaná nekrotická kornea. Změny rohovky bývají povětšinou povrchové, ale mohou zasahovat až k Descementově membráně. Pouze v zanedbaných dlouhotrvajících případech lze sledovat uveitidu s možností vzniku synechií a dislokaci duhovky. Konzervativním ošetřením korneálního sekvestru je aplikace umělých slz pro zvlhčení rohovky (2-6x denně) v kombinaci s širokospektrálními antibiotiky do konjunktiválního vaku (4-6x denně). Tato metoda se preferuje u velmi malých, dobře ohraničitelných sekvestrů, u nichž předpokládáme spontánní odloučení Její nevýhodou je značná prolongace terapie a častá recidiva. Pokud léze odolává konzervativní terapii déle než 3 měsíce, je indikována chirurgická intervence. Rutinně navrhovanou léčbou je rozsáhlá chirurgická excize defektu. Pokud je léze způsobena chronickým drážděním rohovky, je nutné odstranit nejprve vyvolávající příčinu. V ostatních případech je indikováno chirurgické ošetření, spočívající v keratektomii (seříznutí povrchové vrstvy rohovky). Pokud ložisko zasahuje hluboko, je většinou nutné provést opakované chirurgické ošetření nejdříve po 2-3 měsících od prvotního zákroku. Pooperačně je možné rohovku překrýt na přechodnou dobu kontaktními čočkami nebo třetím víčkem.
V souvislosti s pokročilým věkem se také setkáme s pomalu progresivní senilní keratopatií s depozicí vápníku v epitelu a superficiálním stromatu. Terapie se neprovádí, onemocnění není bolestivé, pokud nedojde k prohloubení ložiska a vzniku ulcerace. Také senilní endoteliální degenerace - onemocnění postihující zejména psy - se projevuje zvýšením obsahu vody v korneálním stromatu a může vést v korneální edém.
Korneální dystrofyie
(latinsky dystrophia corneale) jsou primární, funkční a morfologické změny s hereditárním původem, které mohou postihnout všechny vrstvy rohovky. Jsou relativně vzácné, obvykle oboustranné a mohou být progresivní. Nejsou spojeny se zánětem rohovky ani s celkovým systémovým onemocněním. Plemenná predispozice je u afgánského chrta, bígla, bostonského teriéra, kavalíra King Charles španěla, čivavy, samojeda, německého ovčáka, sibiřského husky, kolie, amerického kokršpaněla. Z koček je nejvíce postiženo plemeno manx. U psů je popisován výskyt většinou u mladších věkových kategorií (již od prvního roku života), výjimkou jsou zejména jezevčíci v pokročilém věku (8 až 11 let). Dystrofie jsou popisovány jako šedobílé krystalické opacity v centrální či paracentrální rohovce. Opacita je kruhová či oválná, vždy dobře ohraničená, často s průhlednou centrální zónou. Diagnostika se opírá o znalost rodinné anamnézy. Léčba se většinou neprovádí.
(latinsky keratitispunciata) je multipní fokální dystrofie epitelu rohovky. Léze jsou difúzně rozprostřeny po povrchu rohovky a jsou dobře barvitelné fluoresceinem. Etiologie onemocnění je neznámá. Je nutno odlišit keratitidu vyvolanou mechanicky či opakovaně aplikovanými anestetiky. Oftalmoskopickou diagnostiku je často nutné doplnit o virologickou a bakteriologickou kultivaci. Topická aplikace vitaminu A a cyklosporinu A může mít v některých případech pozitivní efekt.
Lecitin je látka, mezi jejíž hlavní složky patří cholin a inositol. Cholin je důležitou stavební látkou biologických membrán a často se řadí k vitamínům. Inositol se vyskytuje v potravinách rostlinného původu, například v sóji. Jak cholin, tak inositol jsou považovány za spalovače tuků, za látky, které dokážou zabránit ztukovatění jater. Lecitin snižuje hladinu cholesterolu, čistí cévní stěny a posiluje srdeční sval. Vlasům propůjčuje zdravou barvu a zmírňuje jejich vypadávání. Zlepšuje paměť.
Lecitin má pro organismus tak obrovský význam, že by nebylo moudré jej podceňovat. Zbystřit by měli zvláště ti, kteří bojují s vysokým cholesterolem, chtějí se co nejdéle udržet v psychické i fyzické kondici, snaží se zhubnout, rádi si občas dopřejí sklenku alkoholu, a v neposlední řadě i ti, kteří potřebují zvýšit svou koncentraci a paměť během učení.
Játra: Velkou koncentraci lecitinu obsahují játra. Konkrétně tvoří lecitin 73 % objemu tuků v játrech. Je nezbytný proti tukové degeneraci, cirhóze, pomáhá proti vzniku nádorů jater nebo při zánětech jaterní tkáně. Nesmírně důležitý je i při procesu odbourávání alkoholu v játrech, proto by přísun lecitinu měl zvýšit každý, kdo si rád dopřeje nějakou tu sklenku alkoholu.
Krevní oběh: Lecitin díky vysokému podílu esenciálních mastných kyselin dokáže v krevním oběhu rozpouštět škodlivý LDL cholesterol. Ten pak snadno projde i těmi nejtenčími cévami a nemá tendenci se v nich usazovat. Lecitin dokonce dokáže rozpouštět i již vzniklé tukové a cholesterolové usazeniny. Snižuje krevní tlak a je tak skvělou prevencí proti kardiovaskulárním onemocněním a mozkovým příhodám.
Kůže, vlasy, nehty: Lecitin zlepšuje kvalitu pokožky, nehtů a vlasů, pomáhá je hydratovat a zpomaluje jejich stárnutí. Dokáže do hloubky regenerovat poškozené vlasy. Vzhledem k protizánětlivým účinkům se využívá i při léčbě kožních potíží – zmírňuje například ekzémy nebo lupénku. Osvědčil se také v boji s celulitidou.
Mozek: Díky svým vlastnostem pomáhá lecitin zvyšovat koncentraci. To ocení všichni, kteří při své práci namáhají hlavu. Učení a jakékoli myšlenkové pochody jdou s lecitinem mnohem snadněji. Údajně prý pravidelné užívání lecitinu dokáže zvýšit IQ až o 10 bodů.
Žlučník: Dostatečný přísun lecitinu dokáže zabránit tvorbě žlučových kamenů. Za jejich vznik je totiž zodpovědná právě nerovnováha lecitinu, kyseliny žlučové a cholesterolu.
Neurologická onemocnění: Lecitin se používá i k prevenci a léčbě neurologických onemocnění, jakými je například Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba a senilní demence. Je tak velkým pomocníkem v geriatrii.
Další pozitivní účinky: Lecitin dokáže dobře aktivovat anabolické procesy, čímž se zkracuje regenerace po fyzické aktivitě. Umí také chránit stěny tlustého střeva před narušením. A neméně prospěšný je pro udržení odolnosti imunitního systému.
Čistý lecitin je podstatný pro tvorbu biomembrán. Jelikož jsou tuky nerozpustné ve vodě, jsou pro jejich trávení v těle nezbytné určité kroky, které napomáhají rozkladu tukových kapek (micely).
Export mastných kyselin z jater je důležitý zejména u hospodářských užitkových zvířat. Drůbež přijímá spolu s krmením především škrob, z kterého se pak v játrech musí syntetizovat tuk pro tvorbu vajec; a právě zde je nutný lecitin, který napomáhá exportu vytvořeného tuku z jater (jako very-low-density-Lipoproteins; VLDL), jinak hrozí nebezpečí, že zvíře onemocní na ztukovatění jater. U dobytka toto nebezpečí také částečně hrozí, ale vzniká výsledkem jiného postupu: krátce po narození jalovice začíná energeticky velmi náročný proces tvorby mléka. Proto jsou mobilizovány tělní tukové reservy, které jsou nejdříve transportovány do jater a z nich pak opět jako VLDL do krve. Celkově není v této době zásobování krav aminokyselinami adekvátní (zejména lysinu a methioninu), neboť to může vést k uskladňování tuků v játrech, což může vyústit ve snížení výkonnosti. Vědecké bádání v této oblasti však dosud není ukončeno.
Polární lipidy, zvláště fosfolipidy jsou důležitou součástí biologických membrán a nachází se u všech živých tvorů (lidé, zvířata, rostliny a řasy) a v mnoha mikroorganismech. Největší koncentrace lecitinu je možno nalézt v játrech, mozku, plicích, srdci a také ve svalové tkáni. Rovněž v mnoha tělesných tekutinách se vyskytují fosfolipidy, především se jedná o krevní plazmu obratlovců.
Některé vředy na penisu mohou mít závažnější příčiny, a proto je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Možné příčiny vředů:
Primární syfilis – projevuje se bezbolestným vředem na penisu nebo šourku. Primární syfilis je způsoben spirálovitou bakterií Treponema palladum. Syfilis se diagnostikuje pomocí laboratorních testů. Jedná se o infekční pohlavně přenosnou chorobu.
Venerologický vřed, granulom inguinale, Lymphogranuloma venereum – tropické nemoci způsobující bezbolestný a zapáchající vřed. Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Tyto nemoci se objevují u mužů, kteří navštívili tropické oblasti a měli v nich pohlavní styk.
Senilní rakovina (spinocelulární karcinom) – projevuje se bezbolestným nepravidelným genitálním vředem. Tento vřed se objevuje u lidí nad 50 let. Včasná diagnóza a léčba je nezbytná, neboť může dojít i k úmrtí.
Vředy na penisu dále dělíme podle délky trvání, a to do dvou skupin. První skupina zahrnuje akutní vředy, které se vyskytují po dobu kratší než dva týdny. Do druhé skupiny patří chronické vředy, které jsou přítomny déle než dva týdny.
Akutní vředy
Herpes simplex je nejčastější příčinou genitálních vředů, způsobuje ho herpesvirus hominis, který je rozdělen do dvou typů (typ jedna a typ dva). Virus je obvykle spojen s orálním herpesem nebo opary. Herpes se vyznačuje opakujícími se záchvaty genitálních váčků (malé puchýře), které se rychle rozkládají a tvoří malé, bolestivé vředy. Tento virus je velice infekční a pohlavně přenosný. Častými příznaky je akutní onemocnění, které je velmi vážné. Akutní příznaky jsou opakovaně léčeny protivirovými léky. Stres nebo jiné akutní onemocnění vyvolávají recidivy. Diagnóza se potvrzuje laboratorními testy.
Sekundární syfilis. Projevy sekundární syfilidy jsou nepravidelné, mělké a bezbolestné šedé vředy, vytvářející na penisu tzv. „hlemýždí dráhu“. Sekundární syfilis je charakteristickým rysem druhé etapy syfilidy a má podobné příznaky jako chřipka, navíc způsobuje skvrny na těle (červenou vyrážku). Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Sekundární syfilis je infekční pohlavně přenosnou chorobou.
Aftózní vředy jsou malé, mělké a bolestivé vředy objevující se nejčastěji v ústech, ale mohou se objevit i na penisu. Aftózní vředy jsou šedé s červeným podrážděním okolo afty. Mohou být často zaměněny s vředy herpes simplex, proto jsou nezbytné laboratorní testy, které spolehlivě rozliší typ vředů. Tyto vředy nejsou infekční a jejich příčina je neznámá.
Chronické vředy
Pemfigus je skupina vzácných puchýřnatých autoimunitních onemocnění kůže a sliznice. Obvykle postihuje jiné části těla, často se objevuje v ústech, ale může se objevit i na penisu. Toto onemocnění způsobuje křehké, tenkostěnné puchýře, které rozkládají vzniklé vředy. Puchýře mohou být často bolestivé a způsobují svědění. Diagnóza a léčba je velmi nezbytná.
Beh-chet choroba je zánětlivé onemocnění postihující kůži, klouby, nervy, oči a další systémy těla. Choroba je tureckého původu. Příznaky zahrnují velké, hluboké a bolestivé vředy na penisu a šourku, které se zároveň objevují i v ústech. Jedná se o potenciálně závažný stav, a proto je důležitá nezbytná diagnóza a odpovídající léčba. Tato choroba není infekční.
Reiterův syndrom je zánětlivé onemocnění vyskytující se s generalizovanou artritidou. Čtvrtina mužů s tímto syndromem trpí malým šupinatěním žaludu a předkožky. Teiterův syndrom ovlivňuje svaly, oči a nehty, způsobuje abnormální imunitní reakce střev a genitálních infekcí. Tato choroba má delší průběh a je léčitelná. Reiterův syndrom není infekční, ale bakterie, které tento syndrom způsobují, jsou. Některé bakterie mohou být pohlavně přenosné.
Tyto drobné skvrny nemají závažnou příčinu, ale mohou být infekční. Pokud je vám více než 50 let a máte papuly na penisu, vyhledejte lékařskou pomoc.
Molluscum cantagiosum je obyčejná benigní infekční virová choroba postihující kůži a sliznici. Patří mezi běžné kožní onemocnění v dětství, které je přenášeno dotykem kůže. U dospělých mužů patří mezi pohlavně přenosné nemoci, jelikož se objevuje na penisu. Tato choroba způsobuje malé kopulovité papuly, které jsou často spojeny s depresí. Papuly obsahují bílý hnis, který může být vymáčknut. Tyto papuly mohou zmizet bez léčby, ale mohou být odstraněny i pomocí zmrazení nebo kauterizace. Tuto chorobu způsobuje nedodržování zásad bezpečného sexu v dospělosti. Papuly by měly být vyšetřeny na virus HIV.
Vlasové folikuly a mazové potní žlázy jsou součástí kůže. Běžně se vyskytují na penisu, zejména na ventrálním povrchu (spodní části). Mohou být viditelné jako malé uzlíky nebo pociťovány jako malé hrudky v kůži.
Perleťové papuly na penisu mají průměr cca 1–3 mm a objevují se na žaludu. Nejčastěji se mohou objevit u mužů ve věku mezi 20 až 40 lety a ovlivňují asi 10 procent populace. Perleťové papuly na penisu jsou často zaměněny za bradavice. Perleťové papuly nejsou infekční a nevyžadují žádnou léčbu.
Fordycké skvrny jsou malé (1–5 mm), sytě červené nebo fialové papuly objevující se na žaludu, penisu nebo šourku. Tyto papuly jsou bezbolestné a nezpůsobují podráždění, ale jsou příčinou nespokojenosti s fyzickým vzhledem. Fordycké skvrny nejsou pohlavně přenosné a jejich příčina je neznámá. Jedná se o rozšířené cévy, které zapříčiňují zesílení kůže. Pokud dojde k poranění těchto skvrn, mohou začít krvácet. Zatím neexistuje spolehlivá léčba k odstranění těchto skvrn. Problematika krvácení skvrn se řeší pomocí zařízení, které využívá malé množství elektrického proudu (elektrokauterizace).
Psoriáza (lupénka) nejčastěji postihuje jiné části těla, zejména kolena, lokty a pokožku hlavy, ale může se objevit i na penisu. Obvykle se psoriáza objevuje na žaludu nebo vnitřním povrchu předkožky. Lupénka se projevuje zahuštěnými červenými papulami nebo šupinami. Existuje celá řada účinných ošetření, zejména steroidní krémy.
Genitální bradavice jsou způsobeny lidským papilloma virem (HPV) a jsou infekční. Genitální bradavice mohou být jednoduché nebo vícenásobné, mohou mít tělovou barvu (růžovou nebo hnědou) a vlhký povrch. HPV infekce je spojena s rozvojem krční a anální rakoviny.
Šupiny na penisu nemají žádné vážné příčiny, některé jsou infekční, jiné se mohou vyvinout v závažné potíže. Vzácně se může objevit onemocnění sliznice žaludu, sklerotická lišej a balanitis xerotica obliterans. Tato onemocnění vedou k rozvoji rakoviny penisu. Vyhledejte tedy lékařskou pomoc, jakmile se vám na penisu objeví šupiny.
Balanitis a posthitis. Balanitis je zánětlivé onemocnění žaludu a posthitis je zánětlivé onemocnění předkožky. Příznaky zahrnují podráždění, pálení a červenou vyrážku. Někdy kůže vypadá jako po opaření, protože se odlupuje. Bakterie a kvasinky způsobují odlupování kůže. Nejčastěji se toto onemocnění objevuje u starších mužů a u mužů s cukrovkou. Onemocnění je léčeno vhodnými antimikrobiálními krémy.
Erythroplasia of Queyrat je vzácný stav, který se projevuje ostře ohraničenými červenými šupinami s jemným povrchem. Tyto šupiny jsou bolestivé a nezpůsobují svědění. Jedná se o časný projev karcinomu penisu a je třeba rychlé diagnostiky a léčby. Odstranění postižené oblasti je jedinou léčbou.
Zoon je plazmatická buňka balanitis. Zoon balanitis způsobuje jasně červené, lesklé šupiny na žaludu nebo vnitřní straně předkožky. Šupiny nejsou bolestivé, ale mohou způsobovat svědění. Příčina těchto šupin je neznámá, ale nejsou infekční. Jedná se o neškodný stav, který může být zaměněn s mnohem vážnějším stavem Erythroplasi of Queyrat. Léčba reaguje na steroidní krémy, ale může dojít k častému vracení. Obřízka patří mezi nepodstatné způsoby léčby.
Sklerotická lišej a balanitis xerotica obliterans. Sklerotická lišej způsobuje bílé šupiny na žaludu, předkožce nebo penisu a nemá žádné příznaky, ale může dojít k pálení nebo podráždění. Balanitis xerotica obliterans je závažná forma sklerotické lišeje ovlivňující předkožku neobřezaných mužů. Předkožka je pevná a má vzhled bílého zjizvení, ovlivňuje močení nebo pohlavní styk. Sklerotická lišej a balanitis xerotice obliterans mohou vést ke karcinomu penisu. Pokud je zjištěn karcinom penisu, odstranění předkožky je nezbytné. Jedná se o neinfekční onemocnění.
Ekzém nejčastěji postihuje jiné části těla, může se objevit i na penisu a dochází ke dráždivé reakci (dermatitidě). Ekzém způsobuje červené, jemné šupiny, které jsou velmi svědivé. K léčbě jsou vhodné steroidní krémy. Ekzém není pohlavně přenosnou nemocí.
