Přestože si většina z nás zuby pravidelně čistí, někdy se mohou na jejich povrchu objevit skvrny. Jaká je příčina? Skvrny na zubech mívají silní kuřáci. Sklovinu mohou obarvit též potravinářské pigmenty, které jsou přítomné například v kávě nebo čaji. Skvrny se mohou tvořit rovněž v důsledku odvápnění, počínajícího zubního kazu, úrazů a podobně.
Skvrny na zubech po bělení
Jestliže se rozhodnete pro bělenízubů, je vhodné tento proces konzultovat se stomatologem. Ten jednak stanoví diagnózu a zhodnotí riziko vedlejších reakcí, jednak určí, který způsob bělení je pro vás nejvhodnější (ordinační bělení chemické či za pomoci laseru, domácí bělení pomocí nosiče vyrobeného na míru a podobně). Tím se minimalizuje pravděpodobnost vzniku barevné disharmonie chrupu po ukončení bělení, což u volně prodejných bělicích prostředků není možné.
Ve svém příspěvku BĚLENÍ ZUBŮ, ZOOM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alice .
Když si pročítám článek...zjišťuji, že jsem vyzkoušela na bělenízubů už snad vše. Někde jsem četla, že soda na bělenízubů nemá skoro žádný účinek, jen ničí sklovinu a dásně, ale to podle mě není pravda, protože po bělení sodou jsem viděla rozdíly už po první aplikaci. Dále jsem si nechávala bělit zuby i pomocí systému ZOOM a s tím mám taky dobré zkušenosti. Zařizovala jsem si to zde https://www.schwarzdent.cz/…. Vybělenízubů bylo intenzivní, nečekala jsem, že je budu mít až tak běloučké, byla jsem překvapená :-)
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zesvětlovače kůže mají v posledních několika letech za sebou dlouhou vývojovou cestu. Spotřebitelé se totiž dnes díky snadno dostupným informacím na internetu mohou mnohem lépe vzdělávat a zjišťovat od ostatních nežádoucí účinky pleť bělících produktů, které chtějí koupit. Tato článek je proto navržen tak, aby se spotřebitel s jeho pomocí mohl seznámit s mnoha různými složkami zesvětlovačů kůže dostupných na dnešním trhu. A nakonec si pak mohl vybrat nejlepší produkt pro svou kůži.
Proces zesvětlení kůže probíhá v několika etapách. Jednotlivé složky přípravků na zesvětlení kůže působí v různých fázích procesu a obvykle poskytují nejlepší výsledky, když se spojí dohromady do jednoho ověřeného produktu. Zde jsou uvedeny některé z nejoblíbenějších surovin používaných při výrobě produktů na bělení kůže.
Alfa Arbutin:
Alfa-Arbutin je biosyntetická aktivní složka, která je čistá a dobře rozpustná ve vodě. Alfa-Arbutin je vyráběn ve formě prášku. Alfa-Arbutin je jeden z nejpokročilejších účinných látek v moderním zesvětlování kůže. U Alfa-Arbutinu bylo prokázáno, že při bělení účinně fungoval na všechny typy pleti. Ukázalo se, že i velmi nízké koncentrace Alfa-Arbutinu blokují činnost tyrozinázy, čímž vzniká tak zvaný albinismus. Výzkumy prokázaly, že epimer z arbutinu má asi 10 krát silnější inhibiční účinek, než je u beta-arbutinu. Alfa-Arbutin je velmi drahá ingredience, štěstí, že funguje i při velmi nízkých koncentracích. Alfa arbutin je nejrychlejší a nejefektivnější bělící prostředek při bělení kůže.
Beta-Arbutin (extrakt z medvědice lékařské):
Beta-Arbutin je často zmiňován jen jako arbutin. Beta-Arbutin je přírodní extrakt nalezený v rostlinách medvědice lékařské. Arbutin také poskytuje kůži zesvětlující účinek na kůži tím, že zabrání tyrozináze v její činnosti. Ačkoli je arbutin přírodní derivát hydrochinonu, tak nemá stejná rizika nebo vedlejší účinky. Arbutin, jak bylo prokázáno, je velmi bezpečná látka. Beta-arbutin je levnější na výrobu než alfa-arbutin, ale také i jeho bělící efekt je desetkrát slabší. Z těchto důvodu je v mnoha nových kůži bělících přípravcích nyní použitý Alfa Arbutin na rozdíl od dříve používaného beta-arbutinu.
Kyselina kojic:
Kyselina kojová (Kojic Acid; C6H6O4; 5-hydroxy-2-(hydroxymethyl)-4-pyrone) je produktem plísně, především druhem Aspergillus oryzae, vyskytující se v Japonsku, odkud má také kyselina název – Kojic. Kyselina kojová se často používá jako přísada do asijské stravy a podle posledních poznatků se začala také používat v kosmetice, jako přírodní prostředek k bělení kůže a při léčbě pigmentových problémů a stařeckých skvrn.
V naší poradně s názvem ŠKODLIVOSŤ SÓDY BIKARBÓNY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
je škodlivá soda bikarbona na lidský organismus při požití a jak
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Škodlivost sody bikarbony na lidský organismus je v přiměřeném množství vyloučena. Soda bikarbona neboli hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), lidově jedlá soda, je zásadité činidlo a je to naprosto bezpečná látka. Konzumujeme ji běžně například v pečivu pod označením E500 - protispékavá látka a kypřící prášek.
Tabletovanou jedlou sodu mohu doporučit všem, kteří mají problémy s pálením žáhy a stoupání žaludečních šťáv do dutiny ústní. Jedlá soda vyrovná překyselenost žaludku a odstraní tyto problémy. Dále se dá sypká soda použít jako bezvadný lapač pachů v chladničce (jeden prášek do pečiva na jeden měsíc). V kosmetice se používá také sypká jedlá soda rozmíchaná ve vodě jako čistící pleťová voda.
Jedlá soda se nehodí jako přísada do koupelí. Pokud si točíte vodu na koupání z vodovodního rozvodu, tak vám ve většině případů nateče voda zásaditá. Sodou byste tuto zásaditost ještě zvýšili a došlo by tak k přehnanému vysušení pokožky. Naopak do takové koupele z vodovodního řádu je velmi dobré nasypat kyselinu citronovou. Jeden sáček kyseliny citronové na plnou vanu vody a uvidíte jak budete mít při a po koupeli vláčnou pokožku.
U domácího bělenízubů je reálné riziko, že když pacient nebude dodržovat doporučení zubního lékaře, výsledný efekt se nedostaví. Pokud je použit individuálně vyrobený nosič, je prakticky nulové riziko podráždění dásní, u nepřesných nosičů může dojít k lehkému podráždění dásní subjektivně se projevující štípáním a pálením, které po odstranění bělicího gelu beze stopy odezní. Vždy může ale dojít ke zvýšené citlivosti zubů (na tepelné a chemické podněty) – v tom případě se bělení přeruší na 3–4 dny a obvykle pak již tento problém nenastane. U domácího bělení se může objevit i bolest v krku a žaludku, což souvisí s drážděním sliznic uniklým peroxidem vodíku či glycerinem obsaženým v preparátu.
U ordinačního bělení, kde se pracuje se silnými koncentracemi peroxidů, je riziko komplikací podstatně vyšší. Citlivost dásní a zubů je větší. Unikne-li koncentrovaný peroxid na měkké tkáně, dochází k jejich poškození – postižené místo pálí a je intenzivně bílé, po odsátí gelu a opláchnutí dochází ke spontánní úpravě. Delší působení gelu na měkké tkáně může způsobit bolestivé afekce podobné aftám, nebo i vředy. K aktivaci bělicího prostředku při ordinačním bělení se někdy používají speciální lampy nebo lasery. Při jejich použití se může objevit intenzivní bolest, způsobená pravděpodobně výrazným vzestupem teploty uvnitř zubu. Někdy se mohou po aktivaci světlem objevit na sklovině bílé skvrny, které ale během 24 hodin vymizí. Bělicí lampy a lasery nijak nezvyšují účinnost bělení. Pokud jde o lampy s ultrafialovým světlem, je třeba vzít v úvahu obecná rizika ultrafialového záření.
V naší poradně s názvem OPRUZENINY A JEDLÁ SODA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel H. Dirscherl.
Slyšel jsem že na opruzeniny u dospělého(ve velkém stádiu) je dobré použivat jedlu sodu stylem pudru. Může to pomoci?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Soda při styku s pokožkou má protizánětlivé a antibakteriální vlastnosti. Ačkoliv sodabicarbona může vysušovat pokožku v důsledku jejích alkalických vlastností, tak při jejím působení můžete získat úlevu od svědění a otoku. Kvůli hydrataci pokožky je lepší použít sodu smíchanou s kokosovým olejem. Vzniklá pasta se nanese na pokožku po dobu 4-5 minut. Může se použít dvakrát denně k uklidňujícímu účinku.
Soda jedlá je chemicky NaHCO3 (hydrogenuhličitan sodný), jde o bílý krystalický prášek bez zápachu, pH je lehce alkalické. Neobsahuje jako antispékavou úpravu hliník a jeho soli.
Bikarbona, anebo bicarbona? Oba názvy jsou správné, bikarbona je počeštěný název pro jedlou sodu.
Soda podle Wikipedie
Hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) neboli jedlá soda je bílý prášek se zásaditým pH. Hydrogenuhličitan sodný se používá jako součást kypřicích prášků do pečiva a šumivých prášků do nápojů. Využívá se také k neutralizaci poleptání kyselinou, jako náplň do hasicích přístrojů. Dá se rovněž použít k bělenízubů, pro změkčení potravin vařených ve vodě, na čištění v domácnosti i na pohlcení nežádoucích pachů.
Tělo hydrogenuhličitan sodný vylučuje v žaludku jako součást slizničního hlenu. Pokud je ho málo, žaludek se překyselí a dostaví se "pálení žáhy". Neutralizaci žaludečních šťáv je pak možno napomoci právě konzumací jedlé sody. Ze stejného důvodu bývá součástí krmných směsí pro zvířata. Zlepšuje u nich bachorovou výkonnost a stabilizuje pH bachoru snížením kyselosti prostředí.
V naší poradně s názvem KOTVALD :P se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
Zdravím,prosím a kde se to dá udělat? To vybělení bělma? :O zní to zajímavě a lákavě..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Chirurgické bělení bělma se zatím v ČR neprovádí, protože není schválen postup bělení. Normálně se tento postup používá ve Spojených státech, kde je mnoho soukromých ordinací s touto nabídkou. Tato metoda bělení není zcela bez rizika. Při chirurgickém bělení očního bělma se používají silné chemikálie a objevují se zprávy o komplikacích po operaci. Tyto komplikace s hojením již vedly k úplnému rozleptání bulvy a následné destrukci oka. Pro příklad výsledku když se to povede je zde odkaz na operační centrum v USA: https://www.eyesbyklein.com…
Soda má mírně abrazivní mechanický účinek při tření o zuby a zároveň působí také chemicky, protože reaguje se zubním kamenem, čímž jej rozpouští. Velkým přínosem je, že pomáhá také neutralizovat bakterie a tímto způsobem vlastně bělenízubů léčí špatný dech.
Vybělenízubů můžeme vidět okamžitě a je bezbolestné. Navíc soda napomáhá odstranění zubního kamene. Ovšem je třeba se vyhnout agresivnímu tření dásní, které mohou být podrážděny mechanickým účinkem sody.
Použití jedlé sody k bělení
Nejšetrnějším způsobem je kúra na jeden měsíc dvakrát ročně, přičemž sodu aplikujeme jen jednou nebo dvakrát týdně, abychom se vyhnuli možnému poškození skloviny zubů, protože soda má silný abrazivní účinek při užívání v dlouhodobém horizontu.
Mokrý kartáček namočíme do práškové jedlé sody, přičemž pokryjeme zcela štětiny kartáčku shora, a takto si vyčistíme zuby. Sodu lze rovněž nasypat na zubní pastu a touto směsí si vyčistit zuby. Smíchání sody se zubní pastou zmírňuje slanou chuť sody, ale zvyšuje brusný účinek.
Jiná forma použití je rozpustit sodu do vody, a to tak, že přidáme lžíci jedlé sody do sklenice s polovinou vody, rozmícháme a vyplachujeme tímto roztokem ústa. Tím sice příliš zuby nevybělíme, ale zato získáme domácí ústní vodu, která neutralizuje bakterie v ústech.
V naší poradně s názvem SLABÁ SKLOVINA A BĚLENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Libka.
Mám slabou sklovinu a přesto bych chtěla mít bělejší zuby, nechci ale abrasivní pasty, musím si sklovinu chránit jak vybělit šetrně zuby, poraďte mi díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Na bělenízubů je nejlepší zubní hygienistka. Ta speciálním ultrazvukovým udělátkem rozruší tmavé usazeniny na zubní sklovině a zuby se tím prozáří. Efekt je okamžitý a trvalý, než se zuby zase zanesou, a to trvá několik let. Na bělenízubů u tenké skloviny se nejlépe hodí tento ultrazvukový zákrok, neboť zubní sklovinu dále neztenčuje a přesto vybělí.
Med, sodabicarbona a olivový olej se používají v přírodním léčitelství po dlouhou dobu.
Účinky
Kombinace těchto tří látek je účinná na zánět dutin. Působí pozitivně proti otoku sliznice a zlepšuje dýchání.
Použití
Pro přípravu léčivého přípravku smíchejte všechny ingredience ve stejném poměru. Po získání homogenní hmoty navlhčete tampón a vytřete jím nos. Také můžete použít kapátko nebo vatu. Vatu namočte do směsi oleje, sody a medu a vložte do jedné nosní dírky na dvacet nebo třicet minut. Používejte tento recept v průběhu jednoho týdne, efekt se dostaví již po první aplikaci. Nosní cesty jsou zvlhčené, snižuje se otok a zlepšuje dýchání.
TIP: Pokud se u dítěte objeví zánět vedlejších nosních dutin, doplňte tuto kúru o čaj s medem.
V naší poradně s názvem JEDLÁ SODA – POUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Mareš.
Dobrý dem.
Rád bych se zeptal , zda se dá použít soda v bazénu.
Čerpám vodu ze studně . Je hodně tvrdá.
Kolega mi poradil sodu na změkčení vody , ale nevím kolik sody použít.
Kolik sody je potřeba použít na 1 m2.
Dá se potom tato voda použít k zalévání.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Všichni víme, že chlór je důležitou chemikálií, která udržuje bazénovou vodu bezpečnou pro plavání. Přidání příliš velkého množství chlóru však může snížit pH bazénu i celkovou alkalitu. Když alkalita klesne, je obtížnější udržovat stabilní pH. Navíc nižší pH a alkalita vody v bazénu způsobují několik negativních účinků, od svědění kůže a štípání očí až po korozi žebříků bazénu, vložky nebo jiných součástí.
Naštěstí existuje jednoduchý a relativně levný efektivní způsob, jak udržet alkalitu a pH bazénu. Tento užitečný nástroj pro bazény není nic jiného, než soda na pečení, i když na to budete potřebovat kila.
Postupujte podle těchto kroků a zvyšte alkalitu a pH bazénu pomocí jedlé sody.
Měřte zásaditost bazénu každý den.
V ideálním případě má být vaše pH mezi 7,2 a 7,8 a alkalita je mezi 110 a 150 ppm (díly na milion). Pokud je úroveň alkality nižší, a zejména pokud je nižší než 80 ppm, musíte zvýšit alkalitu vody v bazénu.
Kupujte sodu na pečení ve velkém
Jedlá soda je k dispozici v pytlích po 5 kg. Potřebné množství může být i celých 5 kg v závislosti na tom, jak nízká je alkalita. Zde je vidět cena jedlé sody ve velkých baleních: https://www.zbozi.cz/hledan…
Určete množství, které musíte použít.
Budete muset zjistit, kolik jedlé sody je třeba přidat do bazénu. Měření chemie bazénu je založeno na objemu bazénu cca 4 m3. Pokud je váš bazén větší nebo menší, budete muset upravit svou matematiku. Pravidlo je, že 700 gramů jedlé sody na 4 m3 vody zvýší alkalitu asi o 10 ppm. Pokud je pH vašeho bazénu testováno pod 7,2, přidejte 1,5 kg jedlé sody. Pokud jste v přidávání bazénových chemikálií nováčkem, začněte přidáním pouze jedné poloviny nebo tří čtvrtin doporučeného množství. Po opakovaném měření můžete vždy přidat další, pokud je úroveň stále nízká. V opačném případě byste se mohli v rovnováze pH pohybovat příliš vysoko a bylo by třeba přidat kyselinu.
Přidejte do bazénu jedlou sodu.
Hydrogenuhličitan sodný je dodáván v práškové formě a může být nasypán přímo do vody v bazénu. Dávku rozložte a rozházejte ji v širokých obloucích po povrchu bazénu, abyste se vyhnuli usazení na jednom místě. Vyhněte se přidávání sody do bazenu během větrných dnů, protože soda pak může zůstat ve vzduchu a spálit okolní vegetaci a blízké organismy.
Počkejte alespoň šest hodin.
Nechte jedlou sodu rozpustit ve vodě. Zapněte oběhový systém vašeho bazénu a pomozte sodě rozptýlit se.
Podle potřeby opakujte a opakujte.
Mezi 6 a 24 hodinami po přidání jedlé sody znovu změřte pH a celkovou alkalitu bazénu. Pokud je pH pod 7,2 a alkalita pod 110 ppm, opakujte tyto kroky.
Nejčastějším důvodem pro zhotovení korunky je s velkým náskokem indikace, že působením zubního kazu došlo k rozsáhlému zničení tvrdých zubních tkání a chybějící část zubu již nelze nahradit zhotovením výplně.
Chybí-li sousední zub a mezera se řeší zhotovením můstku, je zapotřebí zhotovit korunky na zuby sousedící s mezerou, která se můstkem překlenuje. Alternativou, která ušetří mnohdy jinak zdravé zuby před nutností preparace na korunku, je nahrazení chybějícího zubu implantátem. To ovšem vždy z různých důvodů nelze (nedostatek kvalitní kosti, vyšší cena a podobně).
Endodonticky ošetřený (lidově „mrtvý“) zub, to znamená zub, u kterého byly zaplněny kořenové kanálky, už není tak elastický jako zub živý. Po určité době od ošetření kanálků se zub stane křehkým a hrozí, že i při běžném zatížení praskne. Často se bohužel ulomí až u dásně, nebo dokonce lomná linie zasahuje pod úroveň dásně a kořen je pak nutno vytáhnout. Proto je vhodné a správné na endodonticky ošetřený zub zhotovit korunku. Zub je tak na řadu let chráněn před případnou frakturou. Dalším důvodem, proč zhotovit korunku na mrtvý zub, je estetika. Mrtvý zub po čase změní svou barvu a stane se našedlým, což vadí zejména u zubů ve viditelném úseku chrupu.
Při zhotovení snímatelné zubní náhrady je nutno náhradu připevnit ke zbylým zubům, aby držela v ústech. Zub, ke kterému je náhrada po nasazení uchycena, se opatří korunkou, na které mohou být zhotoveny různé typy takzvaných retenčních prvků – sponová korunka. Od jednoduchých, mezi lidmi neoblíbených háčků u levnějších náhrad přes „konusové“ korunky nebo na první pohled neviditelné systémy takzvaných attachmentů fungujících na principu patentky, zásuvky a podobně.
Korunka musí být použita i v případě, kdy následkem úrazu došlo k odlomení tak velké části zubu, že nahrazení chybějící části zubu výplní neslibuje dlouhodobou úspěšnost, podobně jako v případě hlubokého zubního kazu.
Dalším důvodem pro zhotovení korunky bývá korekce anomálního tvaru či postavení zubu, které je na pohled neestetické a zhoršuje možnost provádění ústní hygieny. Zejména v případech, kdy z nejrůznějších důvodů není možná korekce postavení zubu ortodontistou.
Korunku lze použít i tehdy, kdy je nutné vyměnit rozsáhlé výplně a z důvodu zajištění stability zubu a estetických důvodů by výměna výplní neměla smysl.
Používá se i tam, kde jsou vrozené defekty skloviny povrchu takového rozsahu, že je nelze korigovat výplněmi.
První krok, jak ušetřit peníze za bělicí prostředky, je omezit přísun potravin, které mají negativní dopad na naše zuby. Zažloutlé zuby totiž nevypovídají vždy jen o špatné zubní hygieně, ale třeba i o špatné životosprávě. Jídla a nápoje, které zuby pokrývají nevzhlednou tmavou barvou, většinou známe. Čelná místa černé listiny suverénně obsadily cigarety, červené víno, perlivé limonády, káva, čokoláda, ale i černý čaj. Nesvědčí též borůvky a kyselé džusy. Další problematickou složku tvoří antibiotické léky. Zvláště pokud se tyto léky užívají ve velkých dávkách v mladém věku, je větší pravděpodobnost, že budete mít v dospělosti tmavší nebo žluté zuby.
Nečekanými úspěchy se při bělenízubů mohou pyšnit jahody. Jahody obsahují enzym, který je přirozeným zubním bělidlem. Pokud se rozhodnete pro „bělení“ zubů pomocí jahod, zkuste využít následujícího postupu: vyberte několik jahod, očistěte je a rozmačkejte tak, aby vznikla směs. S pomocí čistého zubního kartáčku naneste tlustou vrstvu jahodové směsi na zuby. Ponechte ji na zubech dvě až pět minut a poté důkladně omyjte. Na závěr si ještě zuby vyčistěte fluoridovou pastou, aby vám některé kyseliny přítomné v jahodách nepoškodily zuby.
Na trhu jsou k dostání různé komerční prostředky určené k domácímu bělenízubů. Tyto přípravky a prostředky se dají zakoupit v drogériích nebo lékárnách.
V naší poradně s názvem PALENI ZAHY A PUCHYRE V ZADU NA JAZYKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Moravcova.
Dobry den,v zady v krku na jazyku se mi udelali jakoby vodnate puchyrky,neboli ani nepali,jen me v poslednich dnech pali dost casto zaha.Muzete mi poradit o co se jedna?Mam jit k doktorovi?Predem dekuji za odpoved s pozdravem Martina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na pálení žáhy vám pomůže sodabicarbona, ale s těmi puchýřky na jazyku se stavte na ORL, ať máte jistotu, co to je.
Peeling pro celé tělo: Přidáme-li k jedlé sodě bikarboně ovesné vločky a vodu, získáme osvěžující tělový peeling pro každodenní použití na pleť. Peeling ze sody bikarbony připravíme tak, že smícháme jedlou sodu s vodou a ovesnými vločkami v poměru 3 : 1 : 1. Směs rozetřeme po celém těle a vmasírujeme ji jemnými krouživými pohyby do pokožky, poté opláchneme vodou. Tímto peelingem odstraníme odumřelé kožní buňky a získáme hebkou a svěží pleť.
Na akné: Jedlou sodou bikarbonou lze vyřešit i problémy s akné. Stačí pomocí jedlé sody a vody vytvořit pastu a aplikovat ji na problematické místo, třeba na tvář. Soda bikarbona vysuší akné a tím jej odstraní.
Koupel: Z jedlé sody lze také připravit relaxační koupel. Stačí přidat do napuštěné vany polovinu šálku jedlé sody. Voda v kombinaci se sodou odstraní škodlivé látky z těla, zvláční a zregeneruje pokožku.
Bílé zuby: Jedlá soda může posloužit i jako prostředek na bělenízubů. Stačí nasypat sodu do dlaně, ponořit do ní navlhčený zubní kartáček a rozetřít po povrchu zubů. Sodu potom opláchneme a zuby si vyčistíme běžným způsobem. Smícháme-li jednu čajovou lžičku sody bikarbony v 1/4 sklenici vody, získáme ústní vodu s antibakteriálním účinkem. Vzniklý roztok naneseme na zuby a vypláchneme.
Změkčení kůže: Stačí ponořit malý kartáček na nehty do sody a jemně drhnout kůži kolem nehtů na rukou, dokud nebude úplně čistá. Opět smícháme s vodou tak, aby vznikla pasta. Pastu jemně vetřeme do bříšek prstů a poté opláchneme vodou. Tím získáme skvělý základ pro manikúru.
Péče o vlasy: Nadbytku laku a tužidla se lze zbavit také pomocí jedlé sody. Pokud se smíchá soda bikarbona se šamponem a touto směsí si umyjeme vlasy a následně je opláchneme, zbavíme je důkladně zbytků laku nebo tužidla.
Deodorant: Deodorant vytvoříme smícháním čtyř polévkových lžic jedlé sody s asi deseti kapkami vonného esenciálního oleje. Směs naneseme kartáčkem do podpaží. Deodorant můžeme používat i během dne, stačí naplnit směsí nádobku od krému a nosit s sebou malý štěteček. Lze jej nosit i ve spreji. Zbavíme se nejen pocení, ale i nepříjemného zápachu potu. Samozřejmě pozor na olej. Měl by být dobře a rychle vstřebatelný, aby náhodou nezanechal na oblečení mastné stopy.
Ve svém příspěvku JAKÉ HROZÍ NEBEZPEČÍ PŘI VNITŘNÍM POŽITÍ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Haluz.
Jaké hrozí nebezpečí ? Obrovské ! Ovšem né pro dotyčného který tuto fenomenální látku požije, nýbrž pro zisky farmaceutického průmyslu, pro to je to obrovské nebezpečí.
Jestli můžete poradit. Co je tetraboritan sodný dekahydrát, ve srovnání o tom jedu o kterém mluvíte ? Slyšel jsem že i sodabicarbona nebo kuchyňská sůl je "toxičtější" než borax.. Co vy na to ? Borax užívám vnitřně, prozatím mám velmi málo zkušeností ale ty jsou více než skvělé.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alois.
Na https://www.uspesna-lecba.cz se dovíte, proč byl farmaceutickým lobby zakázán, protože se osvědčil jako levný, daleko úspěšnější lék pro léčbu artrózy než jejich vysoce předražené preparáty. Taky jsem používal Borax, přece jen může být znečištěn je technický, koupil jsem si proto Acidum Boricum 500g, kyselinu boritou, přidávám si ji do Tepperweinovy směsi na odkyselní - na špičku nože do dávky na 2 vrchovaté lžičky směsi (dostane se koupit v pár lékárnách hotová (500g za cca 360Kč), sám si ji vyrábím ze surovin v potravinářské kvalitě, s pětinovou cenou) viz kniha Tepperwein Pryč s kyselostí. Hrozil mi umělý kolení kloub a mám léky nezvladnutelnou polyneuropatii (spaní jen s oblblbujicimi prášky) a držím se od nich uz dál chodidla v noci nepálí, a klouby nebolí bez BRUFENU A NEURONTINU!
Kolem roku 1600 se Jacques Guelleman pokusil o malou revoluci v oblasti zubních náhrad, místo zvířecích či lidských zubů, které v ústech podléhaly zkáze, bakteriím a podobně, navrhl minerální pastu k výrobě zubů umělých. Ta obsahovala mimo jiné bílý vosk, mastix, drcené korály a perly. Tím natolik předběhl svou dobu a vlastně i technické možnosti, že tento návrh zůstal spíše hudbou budoucnosti. V 19. století v Anglii byly zuby běžně nabízeny na tržištích, neboť zubní lékaři si zvykli vyrábět zubní náhrady z lidských zubů. A této možnosti, jak přijít k penězům, využívalo nemálo chudých lidí. Největšími dodavateli však zůstávala bitevní pole stejně jako vykradači hrobů. Nejcennější byl kompletní chrup či sada zubů sobě podobných. Tolik k historii.
Lidově řečeno: porcelánové zuby jsou vyrobeny z tvrdé dentální keramiky, která vydrží velký žvýkací tlak. Jsou velmi kvalitní, vysoce estetické, splynou s okolím a vypadají jako vlastní zub. Používají se také jako možné řešení pro celý nový chrup.
Celokeramické materiály umožňují jak náhradu ztracených zubů, tak ošetření různých defektů zubů. Celokeramické materiály jsou pevné, přesné, mají dlouhou životnost a především jsou estetické. Čím lépe se bude pacient o celokeramické materiály starat, tím déle mu budou dobře sloužit. Zuby nesoucí korunku jsou i nadále náchylné ke vzniku zubního kazu v oblasti krčku, kde je umístěn okraj korunky. Zároveň se v případě zanedbávání ústní hygieny může rozvinout zánět dásní.
Korunka je protetický výrobek, který tvoří umělý plášť ošetřovaného zubu. Svým tvarem a barvou by měl zcela věrně napodobit původní zub. Zhotovení korunek se doporučuje ve všech případech, kdy zub nelze kvalitně rekonstruovat jiným konzervativnějším způsobem (například výplní). Korunka umožňuje nejen rekonstrukci tvaru zubu, ale také významně zvýší mechanickou odolnost ošetřeného zubu a ochrání zub před možným podélným prasknutím. Korunkami se dají rovněž řešit větší korekce tvaru, postavení a barvy zubů.
Můstek je protetický výrobek, který nahrazuje ztracený zub anebo zuby spojuje. K jeho zhotovení je nutné obrousit nejméně 2 zuby sousedící s mezerou po ztraceném zubu. Na obroušené zuby se zhotoví korunky, které jsou spojené pomocí takzvaného mezičlenu (tedy daného nahrazovaného zubu). Můstky byly v minulosti hojně užívány, dnes jsou ztracené zuby většinou nahrazovány pomocí zubních implantátů. Jsou ale situace, kdy můstek představuje efektivnější variantu ošetření (například zuby jsou již nabroušené nebo v místě nahrazovaného zubu není dostatek kosti pro implantát). Můstek na implantátech má delší prognózu, protože na rozdíl od zubu je implantát v čelistní kosti zcela pevně ukotven.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ BĚLENÍ ZUBŮ DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Elen.
Ahoj, no já jsem si vždycky bělila zuby i pomocí citronu a soli. Co se týče domácího bělení, hodně jsem experimentovala, ale trochu jsem si zničila zubní sklovinu. Teď jsem si nechala vybělit zuby od své lékařky https://www.schwarzdent.cz/nase-sluzby/beleni-zubu/. A je to úplně něco jiného. Člověk si za to sice připlatí, ale zuby jsou bílé jako perličky.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Obličejová část se skládá z kostí párových (horní čelist, kost patrová a lícní) a z nepárové dolní čelisti a jazylky.
Horní čelist sestává z těla, frontálního výběžku a výběžku lícního (proc. zygomaticus), ve kterém se spojuje s kostí lícní (os zygomaticum). Za vývoje se maxila zakládá jako dvě kosti, z nichž přednější a menší (premaxilla) postnatálně srůstá s ostatním tělem maxily. I maxila je pneumatizovaná a nachází se v ní dutina sinus maxilaris (antrum Highmori), největší z vedlejších dutin nosních. Hlavním podkladem tvrdého patra je patrový výběžek. Lůžka pro zuby horního zubního oblouku jsou vytvořena v podkovitém dásňovitém výběžku.
Dvě patrové kosti (os palatinum) mají tvar písmene L (jsou na sebe prakticky kolmé). Jedna (lamina perpendicularis) tvoří část dutiny nosní (cavitas nasi) a druhá (lamina horisontalis) je součástí tvrdého patra.
Dolní čelist (mandibula) se skládá z: těla (corpus mandibulae), ramena (ramus mandibulae), výběžku kloubního a korunového. Navíc nese takzvaný zubní výběžek (processus alveolaris), který nese zuby. Obě ramena patrové kosti jsou zakončena hlavičkou pro kloub čelistní.
Čelistní kloub (articulatio temporomandibularis) je jediným pohyblivým spojením na lebce. Hlavice (caput mandibulae) ve tvaru protáhlého elipsoidu zapadá do jamky na kosti spánkové pod jařmovým obloukem. Mezi obě kloubní plochy je vsunuta vazivová destička. Základními pohyby v kloubu čelistním jsou otevírání úst (deprese mandibuli) a uzavírání úst (elevace mandibuly). V omezeném rozsahu je možný i pohyb mandibuly dopředu, dozadu a do stran.
Funkce z pozice zubů
Každý zub je připojen svým kořenem do čelistní kosti; část čelisti, která podpírá zuby, se nazývá alveolární (zubní lůžka obsahující) výběžek. Způsob připojení je však složitý, zuby jsou připojeny do čelisti vazivovými vlákny zvanými periodontální ligamentum (periodontium). Periodontium se skládá z řady pevných kolagenních vláken, která běží z vrstvy cementu pokrývající kořen do přilehlého alveolárního kostního výběžku. Tato vlákna jsou promíchána s pojivovou tkání, která obsahuje krevní cévy a nervová vlákna. Způsob připojení zubů má za následek velmi malý stupeň jejich přirozené pohyblivosti. Toto může sloužit jako druh nárazníku, který chrání zuby a kosti před poškozením při kousání. Oblast rozhodujícího významu je na krčku zubu, kde se spojují korunka a kořen. V této oblasti se manžeta dásně pevně připojuje k zubu a slouží k ochraně pod ní ležících tkání před infekcí a jinými škodlivými vlivy.
Ve svém příspěvku BĚLENÍ ZUBŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Bělenízubů citronem to je takové velké harakiry stačí se podívat do zubařských časopisu jako třeba https://www.stomateam.cz/in… . Jedina pravda je že citron stojí 2 koruny a domácí bělidlo 500.........
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Bělicí pásky na zuby jsou nejoblíbenějším prostředkem k bělenízubů na světě. Bělicí pásky využívají stejné účinné látky, jaké používají zubní lékaři při ambulantním bělenízubů. Proč tedy platit tisíce korun u zubaře, když můžete mít krásné bílé zuby i za mnohem méně peněz? Domácí bělenízubů pomocí pásků doporučuje mnoho zubních lékařů na celém světě. Bělení je jednoduché a zcela bezpečné. Zuby budete mít bílé už po prvních třech dnech bělení.
Ve svém příspěvku BĚLÍCÍ PÁSKY DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žána.
Opravdu ty bělící pásky na zuby fungují?abych zas nekoupila něco marně:-(
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mirda.
Já zkoušel ty bělící pásky na zuby a hele nic moc! Pak jsem byl u hygienistky a ta mi teprve pomohla zuby pořádně vybělit. Za bělenízubů jsem zaplatil 500 Kč, trvalo to půl hodky a teď mám zuby jak když mi právě vyrostly. Zvaž to, jestli použít neúčinné bělící pásky anebo jít rovnou tam, kde bělenízubů fakt funguje.
Prášek do pečiva, nebo také kypřicí prášek, a jedlá soda nejsou to samé. Jde o kypřidla sloužící ke zvětšení objemu, ale jejich chemické reakce v těstu jsou naprosto odlišné.
Jedlá soda, nebo také hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3) či sodabicarbona, je bílý prášek se zásaditým pH. Používá se jako součást kypřicích prášků do pečiva a šumivých prášků do nápojů. Koho někdy pálila žáha, ví, že po ní může sáhnout, protože neutralizuje překyselení žaludku. Ale nás nyní zajímá její reakce v těstu.
Pokud jedlou sodu smícháte s něčím kyselým, kyselinotvorným, acidním, nastane chemická reakce a směs začne bublat. Produktem této reakce je oxid uhličitý. A přesně tato reakce nastává při pečení. Pokud v receptu používáte jedlou sodu, musí být alespoň jedna ze surovin acidní. Nejčastěji je to při pečení podmáslí, hnědý cukr, jogurt, citronová šťáva, ocet, vinný kámen, melasa, jablečné pyré, kakaový prášek (ne holandské kakao) nebo třeba med. Acidní surovina reaguje na jedlou sodu, a to má za následek, že těsto zvětší svůj objem.
Jedlá soda má silný účinek. Ve skutečnosti je asi třikrát až čtyřikrát silnější než prášek do pečiva. Na druhou stranu to však neznamená, že čím víc jedlé sody, tím vyšší budou muffiny nebo dort. V receptu je obvykle uvedeno množství, které stačí k reakci s acidní surovinou. Pokud byste jí dali moc, zůstane vám v těstu a muffiny, na které jste se tak těšili, mohou mít kovovou nebo mýdlovou chuť.
Platí, že na 125–150 g mouky stačí asi 1/4 čajové lžičky jedlé sody.
Při kontaktu s teplem, tedy v troubě, zvětší jedlá soda objem vašich muffinů. Ale pokud v těstu nemáte acidní surovinu, budou mít kovovou chuť, což určitě nechcete.
Prášek do pečiva obsahuje mimo jiné jedlou sodu. Je to směs jedlé sody, vinného kamene (suchá acidní složka) a někdy se přidává kukuřičný škrob. V obchodech obvykle narazíte na prášek do pečiva, který funguje ve dvou fázích. První nastane, když se kypřicí prášek spojí s mokrými surovinami. To je taky důvod, proč si některá těsta nemůžeme připravit dopředu a péct později. Druhá fáze kypřicího prášku se aktivuje teplem, tedy když se těsto dá do trouby a prášek se zahřeje.
Prášek do pečiva mívá dvoufázový účinek.
Protože prášek do pečiva už obsahuje acidní složku, která aktivuje jedlou sodu, používá se nejčastěji u receptů, které neobsahují acidní surovinu. Není to samozřejmě pravidlo, ale obvykle to tak je.
Na 125–150 g mouky se používá asi 1 čajová lžička prášku do pečiva.
Jedlá soda, odborně soda bikarbona (hydrogenuhličitan sodný), je látka, která se v medicíně používá především ke krátkodobé neutralizaci kyselin. V nemocničním prostředí se používá v přesně definovaných dávkách, například při metabolické acidóze.
Je důležité rozlišovat mezi lékařským použitím a domácím experimentováním. Pouze jedlá soda v lékopisné kvalitě je určena k vnitřnímu užití, běžná potravinářská soda nemusí splňovat přísné normy.
Léčivé účinky jedlé sody spočívají zejména v dočasném zvýšení pH, nikoliv v léčbě onemocnění jako takových. Proto by nikdy neměla nahrazovat odbornou léčbu.
V odborné praxi se hydrogenuhličitan sodný používá pod lékařským dohledem, zejména u pacientů s poruchou acidobazické rovnováhy.
Domácí užívání je vhodné pouze krátkodobě a s rozvahou, vždy s ohledem na individuální zdravotní stav.
Dávkování a bezpečné užívání
Dávkování je klíčové pro minimalizaci rizik.
Jedlá soda se obvykle rozpouští ve vodě a užívá nalačno.
Překračování doporučeného množství může vést k nerovnováze minerálů.
Zuby jsou uloženy v zubním lůžku a s kostí jsou spojeny drobnými závěsnými vlákny. Závěsný aparát zubu bývá nazýván jako parodontium nebo také ozubice. Periodontium je tvořeno zubním cementem, periodontálními vazy, kostí lemující zubní lůžko a dásní. Vyplňuje úzký štěrbinovitý prostor mezi zubním lůžkem a cementem pokrývajícím kořen zubu. Hlavní součástí jsou periodontální vazy, které jsou tvořeny kolagenními vlákny. Prostor mezi vlákny je vyplněn amorfní hmotou obsahující ojedinělé buňky. Jedná se o nediferenciované buňky, které se mohou v případě potřeby přeměnit na buňky, které tvoří kost (blasty), nebo naopak na buňky, které kostní tkáň odbourávají (klasty).
Funkce
Vlákna periodontálních vazů probíhají různými směry. Na základě jejich průběhu a uspořádání je dělíme do několika skupin. Některá vlákna upevňují dáseň k zubu v krčkové oblasti (gingivální vlákna), další vlákna spojují krčky sousedních zubů (transseptální vlákna), ale většina jich spojuje kořen zubu s kostním lůžkem. Uspořádání vláken má velký význam pro pružné zavěšení zubu v zubním lůžku, což umožňuje především vyrovnávání tlakových sil, které na zub působí při kousání.
Nejčastější problémy a jejich řešení
Nejčastějším problémem je tvorba plaku. Jedná se o pevně lpící, strukturovaný, vysoce organizovaný nažloutlý zubní povlak, složený z mikroorganismů zakotvených v proteinové a polysacharidové hmotě na povrchu zubu. Na tvorbě a vývoji zubního plaku se podílejí nejrůznější mikroorganismy, které žijí v dutině ústní. Dále je jeho vznik ovlivněn vlastnostmi zubních tkání, slinami a tekutinou, kterou vylučují dásně. Zubní plak je obecně označován jako vysoce organizovaná ekologická jednotka, tvořená velkým množstvím bakterií, které jsou usazeny v makromolekulární hmotě bakteriálního a slinného původu. Složení i struktura plaku se liší dle lokalizace. Neustále se mění a vyvíjí. Mineralizovaný zubní plak je označován jako zubní kámen. Na čisté zubní plošce se začíná nejdříve formovat pelikula, což je vrstva glykoproteinů pocházejících ze slin, která je umístěna na povrchu zubu. Tato vrstva umožňuje přichycení bakterií k povrchu zubu. Tím se začíná vytvářet zubní plak, který je postupně osídlován dalšími mikroorganismy. Bakterie se na tvorbě pelikuly nepodílejí. Růst zubního plaku podporují látky a mechanismy, které usnadňují přichycení bakterií k povrchu zubu. Jedná se například o fyzikálně chemické adhezivní síly (například van der Waalsovy), specifické adheziny, složení slin (sacharóza, vápník) a produkty metabolismu bakterií (teichoová kyselina, glykosiltransferáza).
